Růžovka růžová aneb dej pozor na to, co si přeješ.

"Dej pozor na to, co si přeješ. Mohlo by se ti to splnit." říkávala babička. Před šesti lety mi zakukaly  v hlavě biologické kukačky. Splašily a zblbly mé hormony s takovou silou, že rozum vyhlásil odstávku . Mateřské hormony převzaly řízení. Hlavu otáčely za každým kočárkem, oči nechávaly zaslzet při pohledu na culíčky, šatičky , botičky, uši špicovaly sladké dětské hlásky. A já si přála. Moc jsem si přála. Blonďatou, sladkou, culíkatou holčičku, ze všech holčiček nejholčičkovatější.

ing. L. Pulec

Stalo se. Sladký dětský hlásek brzy začal svými vysokými kmitočty nabírat zvukové podoby s ultrazvukem.

V roce začala holčička odmítat nechat se obléct do něčeho, co nebylo růžové.

V roce a půl  začala holčička odmítat nechat se obléct do něčeho, co nemělo ten jedině správný růžový odstín . Nechala se obout jedině do růžových botiček. I na balkon za účelem sledování matky věšící prádlo vycházela pouze v kloboučku a s kabelkou.

Ve třech letech začala vyžadovat k růžovému oblečení, botičkám, kloboučku a kabelce i make - up.(Růžové oční stíny byly právě v módě). K ultrazvukovým frekvencím se přidala  nervová útočná nálož v podobě nevinné otázky "a  proč? " Pokud se ihned nedostavila odpověď , následovalo pročištění zvukovodů přítomných ultrazvukovou frekvencí. Byt nahlodávala růžová infekční vlna. Růžové polštářky, růžové Barbie a růžové plyšové hračky pronikly i do obývacího pokoje, ložnice a pokoje studenta ČVUT. Jakýkoliv pokus přemístit  růžové aranžmá tříleté holčičky bylo náležitě odměňováno ultrazvukem, následovaným štkaním a usedavým vzlyky.

Se slzami v očích jsem vzpomínala  na  prvorozeného téhož věku, kterak si v tichosti V TICHOSTI!!! stavěl z Lega a doufala v blahodárný vliv mateřské školky a smíšeného kolektivu. Také se v  mých vzpomínkách velmi umenšila bolest vyvolaná šlápnutím bosou nohou na kostičku z Lega. Oproti  holčičímu ultrazvukovému kvílení mi  najednou připadala jako drobný otlak drobkem z rohlíku. A já tenkrát poskakovala po jedné noze , vykřikovala nějaké pejorativní výrazy směrem k vynálezci a výrobcům plastových kostiček s hrbolky, věřili byste tomu ?

Ve čtyřech letech začala vyžadovat oblečení a obuv nejen růžové ale i označkované omašlovanou kočičí hlavou, které nosily všechny, VŠECHNY!!!! školkové Růžovky . Infekční růžová vlna začala pokoušet odolnost domácí zoo. Pes trpělivě snášel růžové šátečky a mašličky . Britská modrá číča při Růžovčiném bojovém pokřiku:" Hello Kitty" okamžitě mizela v nejnepřístupnějších zákoutích bytu s čerstvou vzpomínkou na pokus o přebarvení kočičího kožichu na růžovo, aby se Růžovka mohla ve školce že má doma živou ,ŽIVOU!!, Hello Kitty.

V pěti letech se holčička Růžovka dožadovala návštěvy z kolektivu růžovek mateřské školky. Souhlasila jsem tak rychle, že nebylo nutné použít " a proč? " ( prý přejde okolo čtvrtého roku, ha ha ) ani ultrazvuk.

Za dveřmi stálo stvoření v růžovém baletním trikotu s růžovými motýlími křidélky na zádech, růžovou kabelkou, v růžových punčoškách a růžových botičkách.

"Ahoj. Jdu si k vám hrát." oznámilo stvoření a s grácií hodné monacké kněžny vplulo do bytu. Zavřela jsem Psa. Kočka vystřelila směr nejtajnější úkryt. Stvoření otevřelo kabelku ( s logem omašlované kočičí hlavy) Z kabelky vyndalo plastová pouta, plastovou pistolku, plastový mečík a ze zad sundalo plastový kulomet dobře maskovaný  mezi  růžovými motýlími křidélky. Popadlo moji Růžovku za ruku a šly si hrát. Bez ultrazvuku, bez vzlykotu a úpěnlivých stonů a bez vzdychání. Tak nějak přiměřeně.

Já si vychutnávala šálek kávy a vzpoměla na babičku. Na svoje přání té nejholčičkovatější holčičky. Na přání, které se splnilo.   Holčička s nejholčičkovatějšími vlastnostmi. A na poznání, že i když tam "nahoře" někdo splní i přání, které pěkně zvořu, zároveň mi dopřeje šanci a pošle posla. Anděla. Někoho. Něco.

Ještě přežít povinnou školní docházku, pubertu, první lásku a první zaměstnání.

A dávat si pozor na to, co si přeju. Mohlo by se mi to splnit.