Potkala jsem Míšu, sousedku z vedlejšího pokoje. Z vedlejšího pokoje Azylového domu. "Tak jsem tam zase zpátky. A jedou tam po mě, jako tam tenkrát jeli po tobě." vyhrkla. Podívala jsem se na okno kanceláře pracovnic azylového domu. Okno polepené barevnými vystřihovánkami . Okno s novotou zářící záclonou. Jediné z celého domu.
godiva
Před několika lety jsem se dostala do takové životní situace, kdy jsem sama byla nucena vyhledat azyl v Azylovém domě pro matky s dětmi. Zkušenosti a prožitky, které zde popisuji se vážou na nejmenovaný konkrétní dům a nejmenované konkrétní osoby v nejmenovaném konkrétním městě. Věřím, že existují azylové domy pro matky s dětmi spravované s péčí, slušností, láskou a úctou k jejich nešťastným a zoufalým obyvatelům...
Pamatuji se na večer, kdy jsem poprvé po několika letech usínala s pocitem klidu a bezpečí. I přes bolesti z natlučených žeber a dva dny starých modřin, jsem spala tvrdě. Na pocit úlevy a důvěry. Měla jsem zoufalou potřebu mluvit, mluvit, mluvit , obzvláště s někým, kdo měl porozumění, ochranu a chápání v náplni práce, a o kom jsem byla přesvědčená, že mi věří. Měla jsem totiž v tu dobu za manžela perverzního manipulátora.
Perverzní manipulátor je označení člověka, který má výbornou schopnost vcítit se do myšlení druhého, což ale nutně nesouvisí se schopností soucitu. Je to ten skvělý , úžasný manžel vaší dcery, kamarádky, přítelkyně, kterého jí závidíte. Jak ona se s ním má ! Když tam přijdete, div neupeče bábovku, ji i vás obskakuje, miláčkuje, ťůťá( takový kdyby byl ten váš doma...) A ona je s ním nespokojená, pořád na něm něco vidí, prý je na ni hrubý...a pak on jednoho dne k vám přijde, pláče, jaká je ona celá taková, pálí ji dobré bydlo, k čemu všemu ho chudáka nutí, a lže, ty modřiny co vám naposledy ukazovala, ty má z těch svejch kobyl!
Azylový dům mi připadal v prvních třech týdnech jako ráj. 3 letému dítěti se tam moc líbilo. Herna plná hraček, spousta kamarádů na hraní, stačilo vyjít z pokoje na chodbu ..
Bylo to tak jednoduše prosté. Platit zhruba stokorunu za den a být každý den do 19.00 zpět. Na oplátku žádné vydávání informací, teplo, světlo, vlastní pokoj na dobu určitou.
Tak za tři týdny jsem konečně byla vyplakaná a vypovídaná. Dostavil se pocit zvedání z bahna. Z dlouhovlásky jsem se stala rozcuchanou skoroježkovou. Našla dítěti školku a vrátila se do práce.
Začalajsem být jetě větší atrakcí pro hnědočeské matky a jejich děti. Bílá doktorka z nemocnice. Začala jsem se více zajímat o správu, chod a zaměstnance azylového domu. Zkušenost, že mezi zaměstnanci takovýchto zařízení se skrývají i osoby, které si ukájí své podivné ego na matkách v zoufalé životní situaci, jsem udělala až v tomto zařízení.
Členka sekty Vesmírní lidé si k propagaci vybrala slabé hnědočeské matky, bojící se , že by odmítnutí znamenalo vypovězení "ubytovací" smlouvy.
Ortodoxní římská katolička svým chováním typu rozrážení dveří pokojů bez zaklepání, nečekaným, nepravdivým oznamováním vybraným jedincům "sbalte si, zítra odcházíte, my vás tu nechceme" připomínala dozorkyni z lágru. ( o ubytování a případných výpovědí rozhoduje a smlouvy podepisuje fiktivní rada Azylového domu, nikde jsem se nedopídila jmen, ani datumu, kdy se tato rada má scházet a společně rozhodovat, proto si dovoluji napsat fiktivní)
Z bezpečnostních důvodů nemá žádná matka od branky a hlavního vchodu klíče. Princip je jednoduchý. Zazvoníte na zvonek, ve vrátnici se ozve bzučák a služba vás vpustí. Bzučák se ozve jenom ve vrátnici, ne však v kanceláři soc. pracovnic, kde tyto tráví převážnou část své pracovní doby. V situacích, kdy jsme s dítětem stály na mrazu i přes půl hodiny ( nic nepomáhalo telefonování do kanceláře a na vrátnici), jsem se brzy od hnědočeských matek naučila dveře vykopávat).
Lidé se sociálním cítěním poskytují tomuto domu pravidelně dodávky potravin ( ovoce, zeleninu, vajíčka), ošacení i spotřebního zboží. Potraviny pracovnice rozdělují jednotlivým matkám podle počtu dětí. Několikrát jsem si vzala pouze část svého přídělu s tím, ať zbytek nechají potřebnějším, konkrétně které paní s dětmi. "To si musíte vzít a dát to přímo mě, oni si to jinak nosí domů, když to nechcete" ukazovala mi soc. pracovnici s naditou taškou na odchodu domů. Spotřební zboží pracovnice přeberou a zamknou do skladu, protože je to pěkné a to je pro obyvatelky škoda.
V azylovém domě je zaveden internet. V kanceláři. Matky k němu přístup nemají. Nikdy jsem neviděla, že by byl využíván například k tomu, aby každé ráno pracovnice stáhla z internetu nabídky levných bytů a dala k dispozici matkám. Doporučení - dejte si inzerát do Annonce! bylo jediné, na co se pracovnice zmohly.
Ke konci druhého měsíce mého pobytu v tomo zařízení jsem si sehnala přivýdělky na víkendy, abych co nejdříve sehnala hotovost na pronájem vlastního bytu.Více jsem začala pociťovat všudypřítomné zoufalství, čišící ze stěn domu. Zvuky nočního usedavého pláče. Pachy různých jídel vařících se najednou v několika kuchyních.
Ze zaměstnání jsem poslala osobám, teré jsem považovala za důvěrné přátele emailovou zprávu o místě našeho pobytu. Výsledkem nebyla mylně očekávaná pomoc. Výsledkem byly telefonáty, kávičky, hrnečky a dárečky sociálním pracovnicím a "sponzorské dary". Perverzní manipulátor pronikl do azylového domu. Navždy se už budu smát hororovým scénám, kdy okolo brousí predátor a "vyděšená, spoře oděná hrdinka " vymýšlí únikovou cestu a ještě stačí osnovat odvetu. Já jsem sedávala schoulená do klubíčka v nejtemnějším koutě, potlačovala zvracení, a přemlouvala srdce, aby ještě nevyskakovalo z hrudního koše ven. Neschopná pohybu. Opravdu přimrzlá, zmrazená strachem.
Sympatický , štědrý muž se sociálním pracovnicím velmi zamlouval. Hnědočeské matky se dozvěděly, že v Azylovém domě blokuji místo jen proto, že jsem byla líná ve svém vlastním domě topit v kamnech. Se štědrostí na jedné straně a přijímáním na druhé straně rostla i troufalost, například sdělování informací po telefonu přímo přede mnou, bez mého vědomí a souhlasu ( pro hnidopichy, dítě si chodilo hrát do společné herny) telefonování tatínkovi a s tatínkem.
Ke konci třetího měsíce jsem nejenom dala dohromady potřebný obnos, ale i našla pronájem. Bez předchozího "souhlasu" sociálních pracovnic jsme se odstěhovali. Vybrala jsem byt a dům s bezpečnostními kamerami, s malým počtem bytů, a s dobrým vstupním zabezpečením. Téměř nad horním možným finančním limitem. Pocit bezpečí byl, a dodnes je , pro mne však důležitější.
Příjemné a vítané dotování a sponzoring zaměstnankyň Azylového domu ustal. Odveta v podobě posudku k okresnímu soudu s větami typu : údajně dávala dítě do školky, údajně chodila do zaměstnání, údajně o víkendech pracovala..se jim , bohužel, částečně povedla.
(sociální pracovnice jsou skvěle a věrně vylíčeny ve filmu Mammas a. Pappas)
Azyl v azylovém domě nedoporučuji. Zůstat s perverzním manipulátorem či jiným druhem tyrana a násilníka rozhodně také ne.
Dobře promýšlet, plánovat. Spoléhat se jedině na sebe a na pomocnou ruku, která je umístěna na konci vaší paže. I nejlepší přítelkyně vás může třeba nevědomě dostat do pěkné bryndy.
Například ubytovna Vás přijde na podobnou částku jako pobyt v azylovém domě a vrátní na vás nepíšou posudky.
Nespoléhejte na organizace, policii , státní instituce. Všude sedí lidé, a převážně ŽENY, na které zapůsobí květinya jiné pozornosti, stejně jako lichotky a vemlouvání , říkejme tomu třeba selhání ženského (lidského) faktoru.
Empatie, neboli schopnost vcítit se do myšlení a pocitů druhého člověka, není přímo úměrná a nesouvisí se soucitem. Perverzní manipulátor se umí naprosto dokonale vcítit do myšlení své oběti, avšak soucit s obětí nemá. Pokud se vám podaří a poštěstí získat psychopata za manžela, či životního partnera, dostanete takové odborné psychologické vzdělání, jaké vám neposkytne žádná vysoká škola.
Do případné diskuze k této " výpovědi" se , promiňte, z osobních důvodů nezapojím.
Komunikovat přes email jsem ochotná.
