1.Skončí závislost církví a náboženských společností na státním rozpočtu /nevěřící už nebudou na církve přispívat 2. Uvolní se dosud blokovaný majetek měst a obcí 3.Bude naplněn zákon a zůstaneme demokratickým a právním státem - jelikož se jedná o normu podobnou jiným, přijatým pro odškodňované - zemědělce, podnikatele, šlechtu, politické vězně a další, kterým bylo komunistickým režimem ublíženo. (tolik názor diskutujícího s nickem „annys“)
Tedy jeden z mála smysluplných příspěvků v diskusi pod předešlým článkem, se kterým se dá polemizovat. Na příspěvky typu : „...to je blábol! To je hysterie!“, se těžko hledají jakékoli protiargumenty.
Takže k příspěvku annys:
S bodem č.1. nelze než souhlasit. Stav věcí, kdy zbytek národa podporuje jedno zájmové sdružení je pochopitelně špatně!
V některém z příspěvků v diskusi padlo sdělení, že při posledním sčítání obyvatel bylo zjištěno, že věřících je cca 1 000 000! Co kdyby tito věřící podpořili svůj zájmový kroužek pravidelnými příspěvky, tak jak to bývá u podobných organizací běžné?
Kdyby každý věřící přispěl jen jednou tisícovkou ročně! Církev by získala ročně 1 miliardu!
2.Uvolní se dosud blokovaný majetek měst a obcí.
S tímto bodem samozřejmě rovněž souhlasím a v diskusi jsem opakovaně psala, že
Proti vrácení církevních nemovitostí, jejichž bývalé vlastnictví (nikoli správcovství) bude řádně doloženo, nic nenamítám.
Namítám ovšem velmi mnoho proti tomu, aby se stát zavázal splácet jakékoli finanční kompenzace.Především tento požadavek církví považuji za hrubě NEMORÁLNÍ a právně nepodložený!
3.Bude naplněn zákon. S tím nemohu souhlasit, neboť požadavky církve jsou nejen nemorální. Ale plují na vodě a právně jsou naprosto nedostatečně podloženy. Co se týče normy podobné jiným, jak píše annys, tak ani v tom nemohu souhlasit, neboť odškodnění církví je nastaveno za nesrovnatelně výhodnějších podmínek, než tomu bylo u ostatních subjektů, které annys jmenovala. Z toho političtí vězni byli jak známo odškodněni ze všech nejubožeji.
Nyní bych se ráda zmínila ještě o dalším aspektu mého předešlého článku, který převážná většina čtenářů evidentně naprosto nepochopila. Možná jsem to skutečně napsala poněkud neobratně, jak mi bylo vytknuto. Takže ještě jednou:
Bylo mi opakovaně vytýkáno, že nemohu být věřící člověk když tvrdím, že
Víra a Církev pro mne nejsou totéž!
Ještě jednou tedy použiji vyňatku z Blogu pana Petra Bajnara
http://bajnar.blog.idnes.cz/c/254577/Jezisuv-pribeh.html
První křesťané byli často krutě pronásledováni. Byli křižováni, předhazováni lvům, vařeni v oleji. Jejich vliv, ale stále sílil. Jak již to ale u duchvních hnutí bývá, již od počátku vznikaly v křesťanství různé názorové mnohdy až protikladné proudy. Na počátku 4.století císaře Konstantina a další mocné Římany napadlo něco, co nakonec vedlo ke konci původního čistého křesťanství. Ediktem milánským 313 křesťanství legalizovali a postupně se dohodli s představiteli dogmatického křesťanského proudu na vzájemném podílu na MOCI: Cílem bylo získat z rostoucí popularity křesťanství politický prospěch a zároveň odstranit vše, co by bránilo mocenské elitě pokračovat v poživačném životním stylu a co by mohlo ohrozit jejich MOC. Začala éra koncilů a výnosů, díky kterým se na index dostala řada textů, které obsahovaly "nepohodlné" myšlenky. Z učení církve zmizelo učení o inkarnaci hlásané Origenem, či myšlenky lásky ke zvířatům hlásané esejci a prvními křesťany.
Církevním výnosem Konstantinopolského koncilu 533 bylo ustanoveno, že:
"Hájí li někdo vybájenou preexistenci duší a jejich fantastické obnovování z toho vyplývající-budíž dán do klatby"
Takže jak mohu spojovat víru s církví, když věřím v reinkarnace a tudíž se ani nemohu považovat za řádného křesťana ?
Ježíš pravil: Když poznáte sebe, budete poznáni a uvědomíte si, že jste dětmi živého Boha. Jestliže však sami sebe nepoznáte, pak přebýváte v bídě a jste bídou.( Tomáš 3v)
K tomu, aby člověk sám sebe poznal, nepotřebuje církevní stavby a zlaté ornáty. A zda já mám, či nemám v sobě víru, není v ničí kompetenci posuzovat.
Na závěr bych ještě ráda poděkovala všem příznivcům za karmu, které se mi tak nečekaně k mému článku od Vás dostalo.
