Zima naší nespokojenosti

Dávno americký spisovatel napsal román Zimu naší nespokojenosti. Jaro jěště není a zima vládne přírodu i nás.

Zima naší nespokojenosti je název románu od Johna Stejnbecka, ale ovšem nechci mluvit o něm. V tomto případě to je metafora. 

V Evropě ještě je zima, jaro nechce přijít. Ay bude jaro, všechno je lepšá. Příroda nosí své nejlepší oblečení a zelaná barva zve nás být veselí a spokojeni. Ted' země spí pod sněhem.

Zima je i v na našich duších. Bohužel jsme zmazali slova jako optimismus, radost. Někdy ve třídě se dívám na svoje studenty a myslím, že pro ně život nebude jednoduchý. Snad mnoho z nich kvůli práci bude mít opustit své město i Itálii, ale doufám, že v budoucnosti oni budou sehnat práci.

Kolem sebe slyšíme slovoa krizi, spread, fiscal compact. Ekonomie vládne naše životy. Evropská Unie, velký sen Altiera Spinelliho, stala se "bledým dvorem" velmi špatných byrokratů, kteří už poškodili Řecko a Kypr a ted' se chystají dělat stejně se Slovinskem. 

Kolem sebe už nemáme osobnosti jako Gandhi, Matku Terezu, Václava Havla. Politici jsou "trpaslíci", kteří mají zájem jen o vlastní kariéru. Tady v Itálii na konci února jsme volili nového Parlamenta a dosud nemáme vládu a vypadá, že zase budou volby.

Kdoví, možná brzo se vrátí jaro a všechno bude jen noční můrou.