Bezdomovec: velmi vážný problém

Když jsem na Hlavním nádraží v Praze a vidím bezdmovce, srdce se stane malým. Dávám jim něco, ale vím, že to neznamená řešit jejich problém.
Také v Itáliitoje velký problém. V Římé spí na nádraží Termini. Minulýtýden dva z nich zemřeli ze zimy.
Teď chci vypravět tři příběhy o těchto nešťastných lidech.

Gianni v noci spí na Hlavním nádraží v Miláně. Ma svůj spacák a deky, ktere přes den schová v lavici. „Necitím se bezdomovce. Nevybral jsem si ten život“ říká Gianni, který se narodil na Sicílii. Už jsou tři roky,co žije na ulici. On byl kuchářem v lodi. Byl nemocný a když opustil nemocnici, někdo mu ukradl kufr, kde měl všechno. Tam měl i ozubenou tyč. Má jen tři zuby a když sežene práci, nikdo ho nechce, protože nemá zuby. Gianni umí 6 jazyků, ale je bezdomovcem. On se stavá v 5.30 ráno a počká autobusem do centra. Nekrade ani prosí o almužnu. Ma svůj hrdost. Občas dostává penize od nějakého kněze. Někdy večer chodí jíst za 6 Euro do činské restaurace, sprkuje se v lidové koupelně, kde dostane i ručník.

Adileno byl velmi chytrý člověk. Studoval fysiku na vysokou školu. Byl můj kamárad. Mnohokrát jsme šli spolu na večeři. Měl rád dobré jídlo a červené víno. Když jsem mluvil o Praze s nim, poslouchal pozorně. Planovali jsem cestu do Prahy. Chtěl ochutnat české pivo a vidět barokní památky.

Když jeho otec spáchal sebevraždu, jeho život se měnil. Hádal se se sestrami, nedokončil univerzitu a opustil rodný dům. Začal pít a oddal se osudu. Kamáradi jsem se snažili mu pomáhat, ale on den co den se stal smutným. Spal u přátel a přes den se toulal městěm. Po operaci v srdci mětský uřád dal mu malý domeček na periferii. Už nechtěl videt nikoho.
Zemřel sám v 24. prosince roku 2005. Nevíme příčinu jeho smrti. Možná spáchal sebevraždu.

Honza byl výborným maliřem. Opustil Prahu a šel žít ve Francii, kde měl úspěch. Náhle měl krizi a přestal malovat. Alkol a droga otevřel mu cestu do „pekla“. Zmizel a dlouho nikdo věděl, kde byl. Jednoho dne ho viděl na Hlavím nádráří v Praze. Stal se bezdomovcem.

Samá dobročinost nestačí na řešení tento problém. Nejhorším nebezpečí je sobectví a odevzdanost osudu. Otec Picchi, kněz, který u nás se stara o chudé lid, pamatuje, ze bezdomovec v Turíně loni ve svém peluchu napsal: „Vadí mi Vasi lhostejnost než můj prázdny žaludek“.
Dnes většina lidí, kteří žije na ulici a spí na nádraží, nevybrala tento způsob života, ale to dělá, protože nemá žádnou možnost.
V Itálii máme 11.0000 bezdomovců. Celkem u nás je 6 milionů chudých lidí.