Dobrý den, Aleši, pokud jsem to z podcastu s Vámi dobře pochopil, jel jste do KLDR přes cestovku z Pekingu? Máte prosím doporučení na nějakou? Děkuji

Zajímavé překvapila mě znalost angličtiny deti, dojal veselý tanec děvčat ve škole se sirotky. Je vidět, že děti jsou šťastné tak, jak jim to umožníme. Jsem dost scestovatela a muj názor je, že každá země má svoje zvyky a vedení, které bychom měli respektovat. Přiznám se že na některé youtubery s jejich přechytralosti bych ani nedokoukala, ale tohle video jde.

Ta historka s tím “motákem” od toho školáka je nějaká podivná.

Myslím, že pokud něco takového opravdu proběhlo a bylo tam napsáno “We have nothing in this world“, pak to opravdu tak bylo DOSLOVA míněno. Že nic nemají, ani sebe. Že jsou totálním majetkem státu. Že tím i prosí svět, aby to nenechával plavat...

Všechna ostatní vysvětlení postrádají motiv, proč by mělo být tajně sdělováno jedno z hesel severokorejské občanské výchovy a vnitrostátní propagandy “Není co závidět”, které se tak často ztrácí v překladu a které vtlouká tamním obyvatelům právě a jen to, že se za všech okolností mají lépe jejich vrstevníci za hranicemi a že byli a jsou hrdým a více “hodnotným” národem. Ostatně ta AI v rámečku se rozepsala právě tímto směrem a to nejspíše na základě výpovědí obyčejných severokorejců, jak je světu zprostředkovala ve své knize Barbara Demick.

To s tímto zoufalým pokusem o vzkaz vnějšímu světu je podobné jako v závěrečné, přehlížené a opomíjené, leč velmi důležité scéně z oné české cestovní reportáže “Vítejte v KLDR”. Ta mladičká korejská průvodkyně, co tu naši první a poslední turistickou výpravu (na naše poměry lehce nezbednou a na severokorejské poměry však těžce žalářovatenou) po celou dobu provázela, usměrňovala, krmila přikázanými frázemi a mezi neustálými nebezpečnými otázkami s obtížemi a nerada kličkovala pomocí mimoběžných odpovědí, když se s nimi pak loučila na perónu na korejsko-čínské hranici, řekla jen “Šťastnou cestu”, načež se velmi dlouho a velmi významně dívala do kamery. Ten její pohled jakoby bezmocně křičel “Vůbec nic jste neviděli, nic jsem vám neřekla, ale snad jste to všechno pochopili... A jestli to víte, pokuste se nám prosím pomoci.”

Kdepak ta dívenka z velmi vysokého songbunu a s vystudovanou bohemistikou po detailní analýze toho filmu asi skončila...

...že se za všech okolností mají lépe NEŽ (!) jejich vrstevníci za hranicemi..