Střípky z KLDR - Díl 27. - Čtrnáct dní otevřených dveří

V únoru tohoto roku (2025) proběhla médii celého světa zpráva: po pětileté pauze způsobené pandemií covidu se pro zahraniční, západní, turisty znovu otevírá Severní Korea. Jak to celé bylo doopravdy?

Všechno je to trochu jinak a všechno je to komplikované. Ano, Severní Korea, země kterou jsem měl možnost v letech 2015 a 2018 navštívit, a plánoval jsem to znovu v roce 2021, se pomalu otevírá.

Minulý rok se do KLDR dostalo několik stovek ruských turistů v rámci „kulturní výměny“ za podporu režimu Kim Čong-una ve válce proti Ukrajině. Zdroje hovoří přibližně o osmi stech turistů. Čtyři letadla, nebo dvacet autobusů.

Letos se měla Severní Korea otevřít pro všechny. Pro turisty z Číny, kteří před pandemií tvořili určitě přes 80% návštěvníků země, i pro západní turisty (tj. všechny ostatní).

Několik cestovních kanceláří, které výlety do Severní Koreje organizují, ihned skočilo po možnosti uspořádat krátké výlety (čtyři noci, cca 650€), realizovaly se ale, podle všech mě dostupných zdrojů, pouze tři.

První cesta, na konci února 2025, byla určená pouze pro zaměstnance cestovních kanceláří, průvodce, taková víceméně organizační schůzka. Cestovkám byla představena speciální ekonomická zóna Rason, takový řekněme středně velký český okres, hraničním přechodem oddělený od zbytku Severní Koreje, kam se před rokem 2020 příliš nejezdilo. Byl jsem jedním z nemnoha turistů, který se tam podíval (odsud i fotky v tomto článku).

Vlastně mě vůbec nezaujal. Čekal jsem „Hong Kong“ (pro znalé čínských poměrů možná spíše Shenzhen) Severní Koreje, zónu kde se experimentuje s kapitalismem, je snazší tu investovat, fungují tu korejsko-čínsko a korejsko-ruské joint venture společnosti. A je tu snad víc svobody.

Rason je ale úplně stejný jako zbytek KLDR, možná trochu výstavnější. Všechno funguje jenom na papíře. Továrny, které tu můžete (musíte) navštívit, fungují velmi sporadicky a spíše jenom na oko. Jako turista tu nemáte o nic větší svobodu, než jinde v KLDR. Teoreticky můžete vyměnit západní měnu (ideálně čínské juany) za severokorejské wony, v praxi je ale nemáte kde a jak utratit. Teoreticky si tu můžete zřídit kreditní kartu, v praxi je to ale spíše předplacená karta, jejíž kredit nemáte kde a za co utratit. Takže spíše suvenýr.

Na začátku března 2025 přijely dvě výpravy, celkem cca 30 západních turistů, kteří sice byli ze dvou různých cestovek (Koryo Tours a Young Pioneers), bydleli ve dvou různých hotelích, ale v praxi přijeli současně, měli stejný program, každý den se potkávali a zase společně odjeli do Číny. Ano, tento region, prakticky nedostupný po zemi z Pchjongjangu, je silnicí a mostem propojený s čínským městem Yanji, železnicí pak s ruským Chasanem, potažmo Vladivostokem.

Pokud vím, nebyli ve skupině žádní Češi nebo Slováci, ale minimálně trojice polských youtuberů. V podstatě celé osádky obou výprav byli influenceři, instagrameři, youtubeři a různí další -eři. A lidi, co jim Severní Korea chyběla k tomu, aby navštívili všechny země světa, a už jenom čekali, až to bude možné.

„Normálních“ turistů bylo ve skupině opravdu málo. Není se čemu divit. Severní Korea se měla otevřít už mnohokrát, výše zmíněné a další cestovní kanceláře nabízely zájezdy v průběhu celých pěti let, a zase je rušily, posouvaly, přijímaly zálohy a zase je vracely, a tak nikdo soudný (někdo samozřejmě ano) nevěřil, že by tentokrát k otevření opravdu došlo.

Jenže ono došlo, a na příliv kriticky nastavených youtuberů nebyl v KLDR nikdo připraven. Průvodci se všemožně snažili ukázat zemi v nejlepším světle, ale mělo to, jako obvykle, několik „ale“.

1) „Turisti“ pořád něco natáčeli. Vlogy, gopročka, ifouny, pořád to jelo, točilo se všechno a pořád. Na něco podobného nebyli zvyklí. Za pět let se hodně změnilo a youtubeři vzali zemi po otevření útokem. Když se jen trochu dalo, točili, stříhali, a od hranic s Čínou a Ruskem rovnou i livestreamovili, posílali nahraný materiál, nebo alespoň jeho část, domů, zálohovali... a neměli moc velký zájem naslouchat propagandě zamrzlé v osmdesátých a devadesátých letech. Nechci nikoho soudit, ale předpokládám, že viděno očima severokorejsců to muselo vydapadat zvláštně. Nikdo z turistů jistě nenapsal „novinář“ do vstupního formuláře a žádosti o vízum. Přesto z pohledu někoho, kdo netuší, co je youtube, je novinář a youtuber hodně podobná věc.

2) Průvodci nebyli dobře připravení a vyškolení. Netušili o válce na Ukrajině, minimálně ne o zapojení severokorejských vojáků. A předpokládat, že se na to nikdo nezeptá, bylo dost bláhové. Průvodce nikdo nepřipravil na youtubery. Jistě i dříve měli ve skupině jednoho, dva, ale ne takovou masu. Masu, která se bude snažit, kdykoliv to bude možné, posouvat hranice, na místě komentovat do svých kamer aktuální dění, nejen polsky, ale často i anglicky. Všichni jsme to dělali, ale v soukromí, bez kamer, nebo po návratu domů. A teď tohle. Navíc je možná ani nenapadlo, že v blízkosti čínských nebo ruských hranic budou mít turisti přístup na internet, a nebudou se ho bát použít.

3) Turisti byli navnadění na Severní Koreu jak ji znali z obrázků. Krásné hory, demilitarizovaná zóna, výstavní Pchjongjang. A dostali okres Karviná. Abych nikoho neurazil - sám jsem z Karviné a vybral jsem si ji jako příklad. Místo pompézních muzeí a památníků dostali k prohlédnutí karvinský zookoutek, bohumínské nádraží, třinecké železárny, petrovické rybníky, těšínské gymnázium, důl ČSM a karvinskou lidušku. Pokud chtěl turista vidět Pražský hrad, Karlův Most, Lednici, jihomoravské sklípky, žatecké chmelnice, plzeňský pivovar a Karlštejn, je to trochu málo a nebude z ČR úplně nadšený.

4) Propagandy je moc, a čeho je moc, toho je příliš. Mám za to, že by se KLDR dala ukázat v normálnějším světle. Nutit turisty kupovat kytky a pokládat je k nohám bronzových vůdců, denně jim pouštět budovatelské písně, vyprávět o úspěších socialismu, ale přitom jim servírovat stále stejné, obvykle studené jídlo, v nevytopené (v březnu tam mrzlo) restauraci, vozit je vyžilým autobusem po hrozivě nekvalitní místní hlavní silnici kolem zavřeného čínského casina, nad kterým i Číňani už zlomili hůl, prostě nefunguje.

No a pak jsou tady klasiky, které dojmu turistů moc nepřidají: návštěvy škol. Děti, které sice do jisté míry hovoří anglicky, ale dokolečka dokola opakují několik naučených frází, vypadají všechno jenom ne šťastně, a v nevytopených třídách jsou v uniformách jenom proto, aby to vypadalo dobře na fotkách, jinak by k pobytu tam potřebovaly zimní oblečení.

Pod článkem vám nechám nejlepší video, které z cesty vzniklo. Je polsky, nic s tím neudělám, ale základní pocity účastníků zájezdu z něj jistě vycítíte.

Dříve toho bylo ve videu ještě více. Scéna, ve které si youtubeři povídají o situaci, která, pokud je pravdivá, je hodně zvláštní - mě ani nikomu z mých spolucestujících se za tři týdny mého pobytu v KLDR nic ani vzdáleně podobného nestalo. V průběhu návštěvy jedné ze škol mělo jedno z dětí nenápadně předat jednomu z turistů papírek s anglicky napsanou větou „We have nothing in this world“. Nic na tomto světě nemáme. Vzkaz, který:

1) Mohl být nešikovně volenou anglickou parafrází na oblíbené heslo severokorejské propagandy: 세상에 부럼없어라 (Sesange Buromobsora), což jsou dvě korejská slova, která se krátce špatně překládají a ani Google Translator si s tím moc dobře neradí, a můj oblíbený DeepL je na tom ještě hůř:

Obvykle se tato hláška překládá jako „Nemáme světu co závidět“. Já tam vidím rozkazovací způsob, tedy bych to přeložil jako „Světu nic nezáviďme“. Do angličtiny se fráze (název písně z roku 1961 a filmu z roku 1970) obvykle překládá jako „We have nothing to envy in the world“.

Naše oblíbená umělá inteligence, chatGPT, říká:

Korejské „세상에 부럼없어라“ lze přeložit jako „Neměj ve světě žádnou závist“ nebo „Ať ti ve světě nic nechybí“. Je to fráze spojená s propagandistickou písní v Severní Koreji, která vyjadřuje myšlenku, že lidé v zemi mají vše, co potřebují, a nemají důvod závidět ostatním.

Každé školou povinné dítě tuto větu dobře zná a teoreticky by mohlo chtít přeložit ji do angličtiny a předat turistům…

2) Mohl to ale taky být zoufalý pokus, žádost o pomoc, snaha vysvětlit návštěvníkům, že není vše takové, jaké se zdá. Což sice oni dobře vidí, ale korejci, neznalí světa, to nechápou.

Nevím. Každopádně youtuber „ojwojtek“ tento fragment videa následně odstranil, a i další youtubeři, kteří v jednom videu lákali na „senzační odhalení v dalším díle“ nakonec z informování o tomto tématu rezignovali. Zpráva se ale objevila i v polských médiích a možná i mimo Polsko.

Cestou se stala ještě jedna zajímavá příhoda. Turisti se na ruských hranicích ze západních médií (zlého západního internetu) dozvěděli, že KLDR opětovně zamyká své hranice a všechny výjezdy jsou zrušeny. Jenže oni byli uvnitř. Lehká paranoia, ptali se průvodců, kteří nic nevěděli. Nevěděli, jestli se dostanou ven, jak bude výlet dále probíhat, co se bude dít na hranicích. Prostě KLDR. Umím si to představit, my jsme měli podobné problémy cestou tam. Najednou nám oznámili, že nás do země nepustí, pokud jsme před cestou navštívili Emiráty. Jenže my měli letenky s přestupem (a přespáním v Dubaji). My jsme to vyřešili, oni neměli jak. Museli zase nastoupit do autobusu a odjet daleko od ruského vysílače, ruského signálu, ruského internetu.

KLDR tak byla otevřená asi čtrnáct dní. Jenže zorganizovat zájezd trvá déle, a tak mohl jet jenom ten, kdo byl připraven. A těch bylo třicet, možná čtyřicet. Teď se prý na pár dní otevře Pchjongjang, v dubnu se poběží místní maraton, i za účasti cizinců. Jestli z toho nakonec něco bude, uvidíme.

KLDR prostě není na turisty připravená. To, jak výlety organizuje, nemá hlavu ani patu. I jiné, dalo by se říct podobné, komunistické nebo totalitní, země, jsou na tom výrazně lépe. Kuba, Vietnam, Čína, Rusko, Írán... tam všude je turista víceméně svobodný, nic nemusí násilím dělat a nepodléhá neustálým zákazům (snad s výjimkou nošení šátku v Íránu) a dohledu.

Uvažuju o tom, že bych napsal článek, návod, jak by KLDR mohla fungovat lépe. Jak vylepšit zájezdy, turistickou infrastrukturu, aby výlety tam dávaly smysl.

Protože výlety tak, jak fungují teď, do „karvinského okresu“ Rason, moc smysl nedávají.

PS: Slíbené video poláka Wojtka, za mě nejlepší video natočené v KLDR, jaké jsem asi kdy viděl (a viděl jsem jich fakt hodně):