Neznámá místa 18: Letiště na pláži

Létání není jenom Frankfurt, Heathrow nebo letiště v Hurgádě. Kdo se o létání trochu zajímá, ví, že jako letiště slouží často louky, někdy dálnice. Ale aby se odlétalo z pláže... to snad mohli vymyslet jedině v Británii.

Těžko to soudit, ale žádné jiné takové letiště jsem nenašel. Říká se, že Barra je jediné letiště, které má místo runwaye pláž. Tedy vlastně mořské dno – a tak může fungovat jen za odlivu.

Na ostrov se dá dostat v podstatě třemi způsoby. Trajektem ze skotské „pevniny“, z městečka Oban (cca 5 hodin), nebo krátkým trajektem z ostrůvku Eriskay, který je dalším v řadě ostrovů Vnějších Hebrid.

My jsme zvolili první variantu a prohlídku Vnějších Hebrid jsme zahájili právě na ostrově Barra (jak to říct česky: na Bařře?). Odsud jsme trajektem pokračovali na Eriskay, pak na Jižní Uist, Benbeculu, Severní Uist (propojené mosty nebo náspy) a dále trajektem na největší ostrov souostroví, „Lewis and Harris“, což vypadá jako ostrovy dva, ale nejsou.

Ostrov Barra není vlastně ničím příliš zajímavý. Tedy nebyl by, kdyby právě tady nebyl ten třetí způsob, jak se sem dostat: letiště pod hladinou moře. Tedy, letišní budova je samozřejmě nad hladinou, a „dráhy“ jsou tu vyznačené jen v pilotních mapách a navigacích. Fungují jen, když je odliv, a taky letové řády se mění v podstatě každý den podle toho, jak se mění přiliv a odliv. Zvláštní to místo, v podstatě je to turistická atrakce.

Létají sem osmimístné stroje dvou společností a nám zrovna vyšel den, kdy se tu oba stroje potkávají. Nejvější myslitelný šrumec. Přiletí letadlo, z něho se vysype osm lidí, dalších osm už postává, že by chtěli nastupovat – a odletět do jediné destinace, Glasgow – když do toho začne přistávat další letadlo s dalšími až osmi lidmi na palubě a na jejich místo se třese dalších osm nedočkavých poutníků. No prostě chaos.

Do toho se kolem terminálu a pláží rozmisťují příbuzní s auty, kteří zrovna někoho přivezli nebo odvážejí, motá se tu i autobus, který tuto zvláštní událost pokrývá logisticky pro všechny ostatní, a do toho se tu pohybují další čumilové, kteří se na tu událost přijeli podívat jen tak.

A mezitím my. Koukáme na nebe, studujeme v mobilech letové řády a aktuální provoz a hledáme nejlepší místo, odkud fotit. Máme jen jeden pokus. Tedy vlastně dva. Až celá tahle show skončí, odjíždíme z ostrova na již zmíněný Eriskay a následně na Jižní Uist.

Co mě osobně překvapilo, že místní letištní „terminál“ opravdu trochu vypadá, jako letištní terminál. Je tu parkoviště, odbavovací přepážky, prostě to tady – odmyslíme-li miniaturní provoz, vypadá jako na letišti. Zejména ve srovnání s letišti na Orknejích, jako jsou Westray, Papa Westray nebo North Ronaldsay. To jsou mnohem větší garáže (tedy myšleno menší budovy), byť s podobným provozem.

No ale co dál: nic. Letadla odletí, za chvilku se začne zvedat voda. Zaměstnanci naskočí do svých aut a potažmo druhých a třetích zaměstnání. Ten rozvážet pizzu, ten poštu, ten prodávat jízdenky v přístavu nebo se pustí do práce na svém hospodářství. Letiště bude zase fungovat až zítra. Možná přiletí jedno, možná dvě letadla. A zase přijedou nějací čumilové, blázni, které tahle letecko-přírodní anomálie zajímá. Možná přiletí a odletí stejným letadlem.