- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Spíš modré a šedé. Každopádně to působí dost jako nádraží třeba v Havířově nebo Vítkovicích - trochu brutalismus, mozaiky, koženkové sedačky... Zážitek samo o sobě.
Jj, taky jsem tam jednou měl mezipřistání. Vládní A319ky taky trasu Toronto > Kbely na ex nedají. Při dotankování uprostřed noci nás ale aspoň Gander (na rozdíl od Keflavíku cestou do Kanady) pustil z letadla a mohli jsme tu hodinku počkat v terminálu a řádně si jej prohlédnout. Je to taková obdoba hotelů ve východním bloku, u kterých je jasné, že na ně od postavení v padesátých letech nikdo moc nesáhl. Portrét mladičké královny to ilustruje nejlépe. A nic bych na tom neměnil; dnes v době, kdy tu toho už moc nepřistává a hlavním assetem letiště je jeho věž, už to ani není moc pravděpodobné.
Viděl jsem to v nějakém dokumentu, takové žluté a červené sedačky, klasika jak z šedesátých let. My jsme se dovnitř nedostali, neříkám, že by to nešlo, ale předpokládám že je tam bezpečnostní kontrola jako všude jinde.
Tahle udalost pak udelala z Gander velice zname misto na svete:
V roce 1964 jsem při mezipřistání na cestě ČSA letadlem Bristol Britania do Havany vystoupila na letišti v Ganderu. Mám z něj zážitky, ale samozřejmě jen z prostor letiště, kde jsme v ceně letenky měli i večeři v místním salonku. To už dnes letecké společnosti asi neprovozují.
Cesta do Havany tenkrát trvala 24 hodin, z toho dvě hodiny mezipřistání v Shannonu a pak dvě hodiny ve jmenovaném Ganderu.
Bohužel později na tomto letišti došlo k neštěstí, viz odkaz:
Děkuji. Díky článku jsem se dozvěděl další zajímavost, že jsme v nedalekém Grand-Falls Windsor, kam jsme se zastavovali na oběd, bez povšimnutí minuli přestěhovaný český pavilon Expa 67, ve kterém p. Horníček uváděl slavný Kinoautomat.