Návod na... Jordánsko
Po shlédnutí Televizních novin se do tohohle regionu nikomu moc nechce. A není to škoda? Jordánsko je dlouhodobě stabilní, má dobré vztahy se svými sousedy, otevřené všechny hranice, super památky, klidné Rudé moře na jihu a Mrtvé moře na západě. Přesto se sem téměř nejezdí, v letadle potkáte spíše (paradoxně) jordánské turisty mířící za poznáním Prahy nebo Vídně, než naopak.
Nebylo tomu tak vždy. Byla doba, kdy se z Prahy létalo několikrát týdně na letiště v Aqabě na jihu země, a snad téměř denně do Ammánu, hlavního města. K tomu nebyl problém letět do Eilatu a přejít hranici pěšky. Pak ale přišel Covid, válka na Ukrajině, válka v Gaze, problémy v Jemenu, do toho Írán... a do regionu (kromě teda Egypta, ten je brán na milost) se nikomu nechce.
Přitom je v Jordánsku minimálně pět míst, která fakt stojí za návštěvu, a nemusíte platit desetitisíce cestovkám:
1. Petra. Nikoliv náhodou na prvním místě, Petra se prostě musí vidět a nebude vám na ni stačit jeden den. O Petře jsem psal samostatný návod. Dojedete autem, koupíte si vstupenku, jdete.
2. Wadi Rum. Nejkrásnější poušť světa, a hrozně jednoduchá i pro individuální turisty: přijedete autem, najmete si řidiče s jeepem, domluvíte se kam chcete jet, nebo kolik hodin vás bude vozit, a pak jedete mezi dunami a skalními útvary, vystupujete, děláte různé výšlapy a fotíte.
3. Džeraš. Jedno z nejlépe zachovalých římských měst, velká pecka připodobnitelná snad k syrské Palmýře, italským Pompejím, tureckému Efesu nebo římským městům v severní Libyi.
4. Mrtvé moře. Za Mrtvým mořem se jezdí do Izraele, je tam na to připravený turismus, pláže, vstupné, a nikdy tam nebudete sami. A pak můžete přijet do Jordánska. Zadarmo nebo za malý poplatek za sprchu si užijete to samé, jen s pár místními.
5. Potápění. Jak říká můj jordánský kámoš Ismail, Džeraš chceš vidět, ale stačí to jednou nebo dvakrát. Petru třeba pětkrát. Ale v Aqabě, v Rudém moři, se chceš potápět každý rok. A je to pravda. Češi znají Marsa Alam, Hurgádu, Šarm El Šejch a možná Dahab. Ale Jordánská Aqaba je stejně dobře dostupná, jen tedy bez cestovek a levněji.
Pojďme se tedy podívat na to, jak si „Jordánsko“ zorganizovat po vlastní ose.
Měna
V zemi se platí Jordánským Dinárem. Skoro všude berou karty, ale když si budete chtít koupit kávu ze stánku, džus z čerstvě vymačkaných granátových jablek, asi budete potřebovat trošku hotovosti. Na rozdíl od spousty zemí, kde kromě místní měny panuje paralelní dolarová/eurová ekonomika, jako třeba v Egyptě, v Jordánsku opravdu potřebujete místní měnu.
Kurz je cca 29 Kč za jordánský dinár (JOD nebo JD), my jim říkáme „jody“ nebo „joudy“, místní v angličtině „džejdí“. V podstatě to vychází stějně jako britské libry, pokud jste na ně zvyklí, budete v Jordánsku jako doma. Jen je tam levněji.
Ubytování
V zemi perfektně funguje Booking a další platformy, najít ubytko ve městech jako je Ammán, Džeraš, Kerak, Wadi Musa (Petra) nebo Aqaba není žádný problém. Mezi městy je ale poušť a není tak vhodné počítat s tím, že se vyspíme v motelu někde u cesty, nebo v nějakém větším neturistickém městě. Třeba v takovém městě Ma’an, největším městě mezi Ammánem a Aqabou, nejspíš hotel nenajdete.
Víza
Do Jordánska potřebujeme víza. Stojí 40 JOD, dají se koupit na hranici a já jsem je nikdy nekupoval. Protože to jde i jinak a lépe. Levněji. Pokud chcete cestovat po památkách, vyplatí se předem koupit si Jordan Pass. Na internetu zaplatíte 70-80 JD (podle toho, kolik dní chcete trávit v Petře) a ten vám slouží jako vízum, vstupenka do Petry (která sama o sobě stojí 50-60 JD), a zároveň jako vstupenka na spoustu dalších míst (zmíněný Džeraš, kostel v Madabě, křižácké hrady, Wadi Rum,...).
Pokud po památkách cestovat nechcete, chcete prostě přiletět (do Ammánu, jinam to teď moc nejde) a jet se plácnout k Rudému moři, mám pro vás dobrou zprávu: můžete mít víza zdarma. Stačí u úředníka, který víza vydává, říct že jedete do Aqaby a chcete free visa. A dostanete je.
Má to jeden drobný háček: do té Aqaby fakt musíte. Město Aqaba je totiž „speciální ekonomická zóna“. Pokud přiletíte přímo na místní letiště, je to super, tady dostanete bezplatná víza rovnou. Pokud přijdete přes hranice z izraelského Eilatu, dostanete bezplatná víza rovnou. Pokud ale přiletíte do Ammánu, musíte přesvědčit úředníka, že jedete do Aqaby (je fajn mít vytištěnou třeba rezervaci hotelu). Dostanete pak takovýhle papír:
S tímto papírem a pasem pak musíte v Aqabě navštívit úřad ASEZA (do 48 hodin od přistání), kde vám na přepážce (viz obr. níže) dají vyplnit krátký formulář, jehož část vám orazítkují a tím je vám poplatek za vízum odpuštěn. Můžete pak z Aqaby zase vycestovat a pohybovat se kdekoliv po Jordánsku až do odletu. Ušetřili jste 40 JD za osobu, při rodinné dovolené (Jordánsko není problém ani s dětmi) už to nějakou úsporu přinese.
Správný úřad najdete tady: Google Maps, Mapy.com
Jděte k okénku 12 (nebo 11), umí tam anglicky a budou vědět, co s vámi.
Je to na počkání, otevírací doba je neděle-čtvrtek 8:30-15:00 (choďte ráno, nikdo tam není). Vyplněnou kartičku si necháte pro odlet. Asi ji nikdo chtít vidět nebude, oni to mají v systému, ale chybovat je lidské, takže pro jistotu.
Doprava
Do Ammánu se dostanete Ryanairem. Nic složitého, je to stejně jednoduché jako letět na Malorku. Aktuálně se lítá dvakrát týdně z Prahy, dvakrát týdně z Vídně a dvakrát týdně z Krakova.
Z Ammánu do Aqaby létá místní linka asi za 40 JOD jedním směrem, 2-3 krát denně. Z Aqabského letiště se do centra dostanete jedině taxíkem (15 JD). Pokud byste chtěli jet autobusem, musíte z Ammánského letiště nejdřív do centra Ammánu, a pak busem do Aqaby. Budete to asi levnější, ale bude to na dlouho.
Nebo si můžete půjčit auto. Přímo na letišti a v jeho okolí je minimálně 10 autopůjčoven, ceny jsou nízké, benzín podobně drahý nebo levnější než u nás. Z letiště do Aqaby je to 300 km, počítejte 3,5-4 hodiny jízdy. Silnice je fajn, ale ve vesnicích jsou retardéry a snížená rychlost, obvykle 80, ale někdy i 70 nebo 60. Jinak je cesta dobrá, maximálka 110. Místní jezdí rychleji, ale jsou tam radary, takže nedoporučuju.
Srovnání
Pojďme si udělat malé srovnání. Jedna nejmenovaná česká dopravní kanclář chce za pětidenní (dva dny přesun, čtyři noci a tři dny na místě) 21000 Kč/os., při dvou lidech. Takže pro dva 42000. Uvidíte víceméně to, co jsem psal, za tři dny hodně z rychlíku. Džeraš, Madabu, Petru, Wadi Rum.
Řekněme že si koupíte Jordan Pass, to je 70 JD. Půjčíte si auto, ať nežeru 100 JD na osobu i s palivem. Vstupy máte v ceně, Wadi Rum má cestovka stejně fakultativní. Čtyři noclehy, ať nežeru 30 JD na osobu (lze i levněji), 120 JD. Snídaně už budete mít v ceně, další jídla na čtyři dny po pěti JD, zaokrohlíme na 50 JD za jídlo. To je 340 JD na osobu. Odečteme Jordan Pass, protože ani cestovka ho nemá zahrnutý v ceně, takže jsme na 270 JD. 8000 Kč. A teď letenka. Tu koupíte standardně kolem 5000 Kč zpáteční. Někdy více, někdy méně. Z Prahy létá Ryanair dvakrát týdně, z Vídně také.
Takže jste někde na polovině ceny od cestovky. A za tu úsporu získáte maximální svobodu. Cestovka vám dá na Petru 3 hodiny, protože tentýž den se ještě musí stihnout Wadi Rum (skoro 2 hodiny od Petry) a tříhodinový přesun zpět do Ammánu. Na Petru ale potřebujete minimálně 10 hodin, lépe 2 celé dny (nebo jeden a půl). Ve Wadi Rum chcete zůstat celý den, ideálně tam vidět západ slunce a přenocovat.
Turisté (a tedy i cestovky) mají tendenci návštěvu Petry srovnávat s návštěvou Karlštejna. Dvě, tři hodinky max. Ale to je kravina. To co v Petře chcete vidět a prozkoumat, se nachází na rozloze asi 2x4 km. Abyste si prošli všechny značené (barevné) trasy, budete muset našlapat minimálně 20 kilometrů. Tedy srovnávat návštěvu Petry je třeba spíše s návštěvou Prahy. A uznejte, přijet jednou v životě do Prahy na tři hodiny je kravina. Bez zbytečných detailů, zmíněná cestovka vám z této mapky ukáže č. 1, 2, 3, 4 a 5. Ale za mě jsou nejhezčí místa 7, 10 a 11 a 12. Takže... je to na vás.
Petru, ale všechno ostatní zvládnete po vlastní ose. Není to o nic těžší, než výlet letadlem do Španělska. Jordánsko opravdu není Jemen, Jordánsko je z arabských zemích vlasně nejblíž Emirátům. Všechno tam funguje hodně evropsky, docela dobře se domluvíte anglicky, jen tam nejsou skleněné mrakodrapy. Za to jsou tam přátelští lidi, dobré jídlo, nízké ceny, které se za posledních 10 let zásadně nezvýšily, jen JD už nestojí 40 Kč, ale 29. Prostě ideální místo na exotickou dovolenou 4 hodiny letu od nás.
Aleš Gill
Putování střední Amerikou
Jako by to nikdy nikdo nevyzkoušel. Půjčit si ve střední Americe auto a jezdit přes hranice. Jde to? Jde, ale není to zrovna snadné. Pokud byste si o tom chtěli přečíst více, nebo Vás tento region zajímá, čtěte dále.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 27. - Čtrnáct dní otevřených dveří
V únoru tohoto roku (2025) proběhla médii celého světa zpráva: po pětileté pauze způsobené pandemií covidu se pro zahraniční, západní, turisty znovu otevírá Severní Korea. Jak to celé bylo doopravdy?
Aleš Gill
Návrat do Lvova
Je to téměř deset let, co jsem napsal jeden z mých nejčtenějších článků tady na blogu. Psal jsem o Lvově a do Lvova jsem se od té doby vydal ještě dvakrát. Pak přišel covid, válka, a mě se po Lvově tak trochu zastesklo.
Aleš Gill
24 hodin
Jeden letošní podzimní den mi utkvěl v hlavě. Byl totiž trošku delší, než na co jsem zvyklý. A vyjímečně za to nemohl časový posun způsobený leteckou přepravou.
Aleš Gill
Milión kilometrů
Nějak zvlášť jsem to neplánoval, ale stalo se. Překonal jsem laťku miliónu nalétaných kilometrů. Vzdálenost jako na Měsíc, zpátky, a skoro zase na Měsíc. 59 dní v letadle. Je čas zavzpomínat na některé zajímavé lety.
| Další články autora |
Galerie: Tramvaje ze Škody míří do Itálie i Německa. Takhle vypadají české vozy pro Evropu
Většina Čechů zná tramvaje Škoda především z pražských ulic nebo z dalších krajských měst. Jen...
O solitérech v Praze. Některé stavby jsou jako pěst na oko. Třeba panelák v Braníku
Kdo viděl film Tam na konečné z roku 1957, pravděpodobně ho zaujalo nejen zpracování v duchu...
Záhadné schody v Kunratickém lese mají vysvětlení. Sloužily při šlechtických honech
V srdci Kunratického lesa chátrají podivuhodné schody, které vedou „odnikud nikam“. Před bezmála...
Provoz metra na části linky C přerušen. Na Hlavním nádraží zemřel člověk pod soupravou
Provoz metra na lince C je v pondělí dopoledne přerušen mezi stanicemi Florenc a Pražského...
Kam v březnu v Praze zdarma? 7 tipů od poslechovky po pochod ve Stromovce
Vybrali jsme sedm pražských akcí zdarma – koncerty, festival, výstavy i přednášky, které můžete...
Biatlon v Kontiolahti 2026: Kvarteto žen jede ve štafetovém závodě v čele
Ženy vstoupily do štafetového závodu. Jedná se o poslední vystoupení žen ve finském Kontiolahti....

PEDIATR (110.-140.000Kč+BYT+BONUS)
Advantage Consulting, s.r.o.
Olomoucký kraj
nabízený plat:
110 000 - 140 000 Kč
- Počet článků 254
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1450x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.




























