Diky za zajimave postrehy ohledne vyskove nemoci. Ja mam dojem, ze hodne zavisi na telesne predispozici jedince, behem meho pobytu ve velkych vyskach jsem si vsimnul, ze jsou lide, kteri to snasi lip a zase ti, co to snasi hur. Videl jsem tri pripady, kdy vyskova nemoc postihla tak zavazne, ze dotycny potreboval akutni pomoc, treba v mestecku Putre (sever Chile , narodni park Lauca) museli jednu mladou zenu nasadit do specialni sanitky s kyslikem a vezt ji dolu do nemocnice v Arica. Muj prvni "vyskovy" pobyt byl v roce 1976 v Mexico City, tam jsem se ale rychle aklimatizoval. Dalsi byl v breznu roku 1981 - prilet letadlem z "niziny" do nejvyse polozeneho mezinarodniho letiste na svete - El Alto v Bolivii (4100m nad morem), po vystupu z letadla se mi trochu motala hlava, ale jinak v pohode, po sestoupeni dolu do La Paz kde jsem bydlel u zname mi jeji maminka udela silne "Mate de Coca", coz me sice trosku "zfetovalo" ale zrejme to pomohlo zabranit postizeni vyskovou nemoci, jenom sem mel prvni dva dny dost potize vyjit do schodu a vysokych svahu. Nejvetsich cestovnich vysek jsem dosahl pri ceste autobusem z La Paz (Bolivie) do Putre (Chile)- tam jeden usek 5000m nad morem a pak z Cusco do Puno v Peru, tam autobus taky prekonava vysku 5000 m. V obou pripadech meli ridici v autobusech po ruce kyslikove lahve, pro pripad, ze by nekdo vyskovou nemoci akutne onemocnel, ale nastesti byli jiste uz vsichni cestujici aklimatizovani tak nebyly problemy. Ja mel tedy stesti, krome trocha motani hlavy pri vystupu z letadla na letisti El Alto a pak dusnosti v Cuzco, jsem problemy ve vyskach nemel, ale podle toho, co jsem videl, silne doporucuji vsem kteri se do velkych vysek vydaji, davat si pozor a nepodcenovat to.
