Kam zmizel ukrajinský šašlik?

Už dlouho jsem nenapsal nic o jídle, a celý článek asi nikdy. Nedávno jsem si ale vzpomněl na dvě příhody z Ukrajiny, které měly jedno společné menu: šašlik.

Ať mu budeme říkat šašlik, ??????, kebab nebo třeba ražniči, asi víme, o co se jedná. Marinované maso, obvykle na špejli nebo jehle, s chlebem, bramborem, cibulkou, jak kdo chce. Pokrm populární od Balkánu přes východní Evropu a prakticky ve všech zemích zesnulého sovětského impéria, obvykle z jehněčího, hovězího nebo vepřového masa, dle lokálního vkusu zákazníků a dostupnosti pobíhajícího dobytka.

No a právě na šašlik (a tedy nejen na ten) jsme vyrazili na Ukrajinu. Po nočním přejezdu autobusem do Michalovců, krátkém čekání na místním autobusovém nádraží (nikdy, ale fakt nikdy si tam v pět ráno nedávejte na probuzení Šariš), a přejezdu místní linkou přes hranice do Užhorodu, půjčujeme v místním hotelu Praha auto s cílem podívat se po českých stopách v Zakarpatské oblasti, dříve coby Podkarpatské Rusi součásti meziválečného Československa. Před tím, než jsme dorazili k Siněvírskému jezeru a do Koločavy, populárních cílů českých turistů, zastavili jsme se na oběd v moderní rozlehlé roubence, restauraci pro minimálně sto jedlíků.

Znuděná servírka, mající na starosti prozatím pouze jednoho hosta, který pil v rohu pivo a koukal na fotbal, nám nepříliš ochotně donesla jídelníčky. Psáno ozdobnou azbukou rádoby psacím písmem, bylo poněkud obtížné se zorientovat, ale dohodli jsme se, že si dáme všichni to samé, ať tady nesedíme dlouho. Dáme si šašlik, nějaké ty opečené brambory s místní variací tatarky, a něco na spláchnutí.

Přichází servírka, zkušeně, je tady prázdno, takže bez notýsku, přece si to všechno zapamatuje. "Co si dáte?", ptá se, a my směsicí češtiny, polštiny a zabajkalského dialektu odpovídáme, že šašlik, už nevím, jestli vepřový nebo hovězí, ale pro zbytek příběhu to není podstatné. "Fajn, co k tomu?" "Opečené brambory." "Fajn. Něco k pití?" Někdo colu, někdo pivo. Odchází.

Za deset minut nese pití. Za další čtvrthodinu nese každému misku brambor. Vynikající, perfektní, nejlepší. Luxusní brambory, k tomu nějaký ten sosík. Nedá nám to a uždibujeme. Pomalu, středně rychle, rychleji, dokud jsou teplé. Najednou koukáme a brambory jsou pryč, navíc máme pomalu dopito. Kývám na servírku, a ta přichází. S účtem. Koukáme zmateně jeden na druhého, zmateně na servírku, servírka zmateně na nás. "A co šašlik?", ptáme se.

"Šašlik?", odpovídá servírka poněkud překvapeně, ale jinak smrtelně vážně a s ledovým klidem. Platíme účet a odcházíme. Raději nechceme vědět, co bychom dostali, kdyby byla restaurace plná. Brambory byly výborné, a průpovídkami "Dostaneš k obědu šašlik" nebo "Nacpal jsem se jako šašliku ve Volovci" se škádlíme ještě po letech.

Při jiné cestě, v Kyjevě, v oblíbeném komplexu letních sportů na Benátském ostrově, kterému nikdo neřekne jinak než Hydropark, jsme po odpoledni na pláži chtěli před odjezdem na letiště stihnout brzkou večeři. Zřejmě příliš brzkou. Měli jsme hodinku, a tak jsme zasedli do restaurace "Šašličnyj dvor" - tušili jsme, že pokud tady dělají hlavně šašlik, tak to nebude na dlouho. Objednáváme pivo, šašlik, pečené brambory, a vysvětlujeme, že spěcháme, protože v tolik a tolik musíme odejít a jedeme na letiště. Popíjíme pivo, bavíme se, čas ubíhá, a když po půlhodině od objednání přichází servírka odněkud z města s taškou brambor, začínáme tušit zradu. Servírce opět vysvětlujeme, že za půl hodiny musíme odejít a jet na letiště, a pak dávám u stolu k dobru historku z Volovce.

Když už to vypadá, že zaplatíme pivo a s pocitem plného voloveckého žaludku se vypotácíme k metru, přichází maso. To dáme. Baštíme. Je to dobré, ale čas nás tlačí a tak rovnou říkáme, že brambory mají zabalit, dáme si je cestou. Tak se i stalo, platíme, a s alobalovou hroudou míříme k metru. Pár zastávek, přestup na autobus, a jsme na terminálu. Relativně včas, takže při čekání na odlet můžeme pokračovat v hostině. Brambory voní na celý terminál a jsou opravdu luxusní, a naštěstí stále teplé. Škoda jen, že nezbyl i nějaký ten šašlik.