Za jeden z nejlepších motivačních manuálů pokládám knihu Kmotr.

Jednu dobu tady vycházely hojně všechny ty překladové knihy typu Jak uspět ... a Jak být ... případně Jak motivovat... A podobně. Hodnota obsahu odpovídala hodnotě vytištěného papíru, zhruba s životností a poločasem rozpadu tak 1-2 roky. - Hlavně toho bylo hodně a na přeskáčku.

Pár knížek jsem ze zvědavosti také tehdy zakoupil. Ani jednu jsem nedočetl! Vágní bláboly, nic neříkající příklady... desítky popsaných stránek o ničem.

A k dovršení všeho Miluj svůj život.

Po desítce stránek jsem se rozhodl, že svůj život miluji natolik, že si nehodlám do hlavy cpát slátaniny, a šel jsem se snažit, abych vyřešil skutečné problémy.

Já to měla podobně... Když jsem se přistihla při tom, že už asi po dvacáté čtu jeden odstavec a nejsem schopna se přes něj dostat, usoudila jsem, že jsem k tomu zřejmě "nedozrála"

Někteří lidé prostě sektu potřebují, mají tam správný návod na život, šéfa a komunitu, která si myslí to samé. V podstatě to je i každé náboženství.

Ještě zkuste vysvětlit, proč jsou ti motivační guruové převážně muži a odběratelé (nakupovatelé) velice převážně ženy.

Jedno vysvětlení bych měl - často se toto téma začne nenápadně podsouvat v různých cvičeních tzv. jógy, kde kromě rozvoje hypermobility (nejlepší jogín je ten, který si olízne vlastní anus) se také vymývají mozečky gulášem východních filozofií a směřováním na výše uvedené motivační témata.

Ano, i to je jedna z možností. Dále jsou to různé "vzdělávací kurzy". Sbíráním certifikátů z nich se z Vás asi stane oduševnělejší bytost.

Jen bych podotkla, že těch mužů začíná ubývat a do popředí se derou guru ženy po čtyřicítce.

Chceš mě naštvat? Kup mi motivační knihu, lapače snů, různé mandaly apod...

Ty víš, co mi udělá radost.

A lapače prachu v podobě nějaké kýčovité keramiky

Neboj, to Ti neudělám

Dobrý :)

Děkuji!