Vaše blogy se mi líbí velice, neb jsou ze života. Právě to prožité, přináší modely nejrůznějších poznatků. Dříve, či později se člověk dobere k podstatě. Co, to vůbec kamarádství je ? Asi něco společného, pak i snaha protistraně pomoci.

U mne je např. model, kdy jsem potřeboval "Správce objektu". Vše za odměnu. Jeden spolužák říká, že měsíc uplynul a žádá výplatu. Na můj dotaz, co vylepšil-vykonal ? Odpovídá, že nic. Dotaz, co chce ? Jeho reakce - No říkám, již uplynul jeden měsíc !

Našel jsem si jiného známého, finanční pomoc. Žádal přesun na půdě, starý inventář. Nevykonal nic ! Pravil, že je to těžké ! - Tak jsme to s ženou přemístili sami ! Kolega se nakonec přidal a správcovsky zvolal. Člověče, tady je to tak rozsáhlé - Já vůbec nevím, ve kterém jsem patře ! (Mne málen eblo) .

Dovedlo mne to k poznání, že kamarádství nehledám ! Hledám korektní a seriozní partnerské vazby ! Nakonec Správce našel, funguje. No zase nefunguje ten zbytek ! Dozvěděl se, že jsem se změnil ! Už nejsem ten kamarád bývalý - Vlastně odjakživa, zakuklený element. Oni to věděli a říkali ! ...

Díky Mirku! Ano a máte pravdu, dneska není nic zadarmo. Můj chlap se mi divil, že si chci při schůzkách všechno platit 50/50. On je ještě "stará škola" tak moc nechápal můj argument, když jsem mu řekla kolik chlapů mi vyčetlo, co do mě museli vrazit (paradoxně nejsem na ty typické holčičí věci jako šperky, hadry, kabelky, atp. takže vytknuté nealko nápoje s občasnou večeří jsem moc nechápala). Takže od určité doby jsem si radši všechno platila sama...až po čase, kdy jsem jakžtakž poznala s kým mám tu čest, jsem se nechala pozvat, ale byla jsem v pozoru...nikdy nevíte

Výborné!

Ale berte to pozitivně, Vy jste přišla o pár drobných (přeneseně i doslova), ale oni přišli o Vás!

Děkuji Tomáši. Snažím se to brát sportovně...časem navíc člověk vzpomíná jen na to dobré a to je pak třeba vzít rozum do hrsti, aby se historie neopakovala.

Má kamarádka jezdívala na tzv. víkendové brontosauří akce, kdy různě čistili les a potoky atd., každý si měl s sebou přivézt nějaké jídlo, vše pak dali dohromady a jedlo se společně, cca 30 lidí. Vyprávěla mi, jak s nimi několik let jezdila dvojice, kteří do společného rance přispěli maximálně pytlíkem bonbonů, ale snědli toho nejvíce. A tak se po letech celá parta rozhodla, že po příjezdu prohlásili, že každý bude jíst jen to svoje a nebo si může svoji potravinu vyměnit s někým jiným za něco jiného. Měnily se třeba láhve vína za polívky z pytlíku a buřty atd. Ta dvojice měla sebou jenom jedny Sisinky (to byly takové sladké bonbony)... a měnit nemohli nic. Ještě tentýž večer odjeli, mimochodem celou skupinu pomluvili u známých, že je to banda škťáků a sobců, a už se více neukázali. K radosti ostatních :-)

jj, umím si představit. Podobně smýšlející totiž byly zmíněné dámy v blogu

Konečně můžu napsat komentář. Mně ho smazali a měla jsem tři hodiny zákaz.

Typ Marie jsem měla mezi kamarádkami také. Asi se pověsila na někoho jiného, bo už mě několik let nekontaktuje.

Mám pár opravdových přátel. Ti ostatní přišli a zas odešli. Tolikrat jsem se v někom zklamala, že by to vydalo na román. I já jsem jednu dobu pár lidí naštvala.

Pěkný, upřímný blog, Martino.

Kdyby sis chtěla pokecat víc, můj mail je samedka@seznam.cz

Cos provedla tak hrozného, že Tě smazali?

Životní zkušenosti, díky tomu dospíváme.

Já jsem před lety musela ukončit dlouholeté přátelství s kamarádkou, která byla zvyklá, že pískne a všichni dělají, co ona chce. Hodně dlouho jsem na to byla slepá, ona uměla vždycky zařídit, abych já měla pocit, že jí něco dlužím. Vždycky jsem byla u telefonu, když potřebovala, vždycky jsem přiběhla, kdy jí bylo zle a potřebovala si s někým dát skleničku vína. Pak jsem si jednou uvědomila, že u ní sedím, i když máme výročí svatby, zatímco manžel doma hlídá děti a i když jsem jí odpoledne říkala, že se mi to dnes nehodí. A že není tak na dně, jak říkala, ale že se doma jen nudila. Když jsem se rozhodla, že budu ráznější, když se mi to nehodí, tak se mi to prostě nehodí, mám manžela a malé děti, kteří mají přednost, tak se mi sneslo na hlavu, co všechno udělala ona pro mě, dala dětem hračku, přinesla tašku jablek ze zahrady. Její rodiče mi dodnes neodpovídají na pozdrav.

Znala jsem ženu, která ze sebe uměla dělat chudinku a zneužívat ostatní, že je to až neuvěřitelné. V práci vždycky nějak dokázala zařídit to, že za ní kolegyně přebraly část její práce. Dokonce si za celý život nekoupila pračku, vždycky našla nějakou kamarádku, která se o ní starala a vyprala jí Někdo to prostě umí.

Ježišmarjá nekoupila pračku? No to musí být radost pro obě strany, chodit k někomu prát prádlo. Ještě že ji nenapadlo k někomu nosit na umytí nádobí.

Člověk sám dělá chyby, když včas nerozpozná povahu, charakter, nebo je líný hned něco řešit. U Marie jste chybovala i Vy, že jste se nedohodly předem. U Petra si je třeba uvědomit, jací něky jsou chlapi. Mohou slibovat, že nikdy Vás nebudou nutit k tomu, co sama nechcete - ale málokterý to dokáže. Odmítnutí chlapi jsou mstivější než odmítnuté ženy - jsou totiž, pochopitelně, ješitnější. A Jana byla zrovna dost citově nevyrovnaná, možná by se to časem zlepšilo.

Máte naprostou pravdu, paní Jarmilo. Pochopila jsem svou chybu a s Marií si to chtěla několikrát vyříkat. Neměla zájem. Od společných přátel vím, že se od ní během několika let také odvrátili. Nikdo nechce dobrovolně být ve vztahu s věčně ufňukanou nevděčnicí.

A co se týče pomstychtivých chlapů, tak to je opravdu masakr. Naprostý souhlas.

Jana dopadla velmi špatně...aspoň co jsem slyšela. Někdo holt citově nedozraje ani s věkem...

Já nedávno vyřadila z okruhu přátel kamarádku, která mě psychicky vysávala, nebo nevím jak to nazvat, ale prostě mi lezla neuvěřitelně na nervy, že jsem si vypěstovala vyloženě alergii... problém byl v tom, že jsem byla prakticky její jediná kamarádka a vím že by se pro mě rozdala, ale já už nemohla dál, tak jsem s ní ze dne na den ukončila styk. Vím že to ode mě byl podraz, ale já už dál nemohla, covid mi ukázal co je v životě důležité.

Mám to tak stejně, paní Jano. Člověk si hlavně uvědomí, že tito "upíři" Vás mnohdy stojí zdraví...