Zápisky z Holandska 1: Holandsko cyklistické!

Je to asi nejotřepanější klišé, jaké se může vůbec říct o Holandsku. Každý, kdo si něco o této zemi vybaví, je kolo. Moře kol.

Ale když se zeptáte, proč to tak je, taky každý zřejmě odpoví "protože je to placka". Ano, Holandsko je super placka. Vždyť nejvyšší "hora", no spíše vrcholek, nebo jen malá nerovnost jinak dokonalé roviny je vysoká celých 322,5 metrů nad mořem. Ale toto není ten hlavní, respektive jediný důvod. Vždyť Maďarsko je taky rovina a nemáme tuto zemi spojenou s rájem cyklistů. Holandsko vás, totiž vás cyklisty přímo hýčká.

Najdete zde tolik cyklostezek, že se v tom snad ani sami Holanďané nevyznají. Od širokých, dvouproudových asfaltových cest určených opravdu jen pro cyklisty, po úzké betonové cestičky, kde se vyhnete s protijedoucím cyklistou jen taktak. Najdete zde zpevněné štěrkové cesty, úzké cesty podél kanálů a rákosí, projíždíte okolo velkých farem, až vjedete do měst mezi typické cihlové domky.  A to vše bez jediného výmolu, pečlivě upraveno pro vaše maximální cyklistické pohodlí. Zapomeňte na vaše super speciální celoodpružená horská kola! Zapomeňte na více jak jeden převod. Tady vás dokáže rozhodit jen boční vítr, nebo nečekaná přeháňka.                     

Pokud vás cyklostezka vede po klasické silnici, pak jen po takových, kde potkáte maximálně tak místního farmáře s traktorem. Cestou narazíte i na speciální odpadkové koše, ne nepodobné basketbalovým košům a za jízdy tak zkoušíte svou mušku. Opravdu zábava! Proč slézat z kola, prostě namiř a hoď! Na svých cyklo cestách narazíte běžně na cyklistickou první pomoc v podobě automatů na všemožné potřeby pro opravy kol s připravenými kompresory se vzduchem.

Říkáte si tedy, co Holanďan, to sportovec na kole? Víte, ono se to má            v Holandsku s tím kolem trošku jinak. Běžně zde nevidíte cyklisty, jako    u nás ve špičkovém funkčním oblečení, s přilbou, s rukavicemi, tretrami   a dalším tím speciálním vybavením. Tady je totiž kolo bráno primárně jako společenský a dopravní prostředek. Kolo vám dává prostor poklábosit si            s kamarádem, nasnídat se, když jedete do práce. Na kole mají Holanďané rande, na kole vezou své děti do škol. Holandský člověk prostě žije svůj život v sedle svého kola. Děti sedí buď     v sedačce nebo ve velkém vozíku vpředu. Vše samozřejmě v duchu pohody, tedy zásadně bez přileb a zásadně ve společenském oblečení. Jezdí zde bankéři v saku a kravatě, ženy v sukních a šatech, jezdí zde v dešti oblečení do pláštěnkových ponč, jezdí zde mladí i staří, na kole prostě jezdí všichni a za všech okolností.

Avšak to nejdůležitější je, že kolo musí být z doby, které pamatují naše babičky. Ano, tady největší známkou společenského postavení je vlastnit co nejhůře vypadající kolo. Zde se nejenže technický pokrok zastavil, ale záměrně se ubírá dějinami cyklistiky zpět. A Holanďané pak své rozvrzané rachotiny dávají na odiv, jak se patří, někdy mám dojem, že je to jakýsi holandský druh humoru a nadsázky, kterému my, vyzbrojeni posledním výkřikem technologického pokroku prostě nemůžeme rozumět.

Když pak vyrazíte na cyklostezku odění dle našich zvyklostí do špičkových upnutých dresů a s tou nejmodernější technikou závodně střiženého kola tak Holanďan, i když hned na první pohled pochopí, že nejste místní, si z vašeho exotického vzezření nic moc nedělá. A o tom je vlastně celé Holandsko. O svobodě. O tom, že když si na sebe navlečete třeba největší výplod vaší šatníkové fantazie, nikdo se nad vámi nepozastaví. Jen okolo vás projedou a s úsměvem na tváři vás každý hned pozdraví.

Ten úsměv na kole mě ze začátku hodně překvapil. Myslel jsem si, že je to snad nějaká svalová křeč, kterou mají všichni Holanďané, když jedou na těch svých starých rozvrzaných kolech. Ale ten zvláštní výraz v obličeji mají i chodci, prodavači v obchodě, lidé na nádraží. Holanďané se prostě na sebe usmívají.

A tak se na ty usmívající se cyklisty nejprve díváme s jistou dávkou nedůvěry, než po pár kilometrech zjistíme, že je to vlastně natolik nakažlivé a zábavné, že už se smějeme a zdravíme protijedoucí stejně tak. Holanďané jsou prostě pohodový národ, i když zrovna třeba prší a fouká silný vítr a oni na tom jejich kole jsou promoklí na kost.

Tak vězte, že stačí zavřít oči a zabodnout prst kamkoliv do mapy Holandska. Všude si totiž budete připadat, jako v cyklistickém ráji. Jeďte klidně s dětmi předškolního věku, jeďte jako ortodoxní bajker nebo silničář, jeďte jako pár postarší, jeďte s kýmkoliv a kamkoliv. Ale nechtějte od sebe super sportovní výkony! Jeďte se kochat! Jeďte se dívat na domy, ulice, lidi, smějte se a zdravte protijedoucí cyklisty, jeďte si vychutnávat ty dechberoucí a dokonalé cyklostezky. Nechtějte se každý den zničit ohromnou porcí kilometrů a pak se dívat na graf výkonnosti na vašich chytrých hodinkách. O tom zde tato cyklistika není. Sedněte na kolo a pozorujte tu nevšední všednost okolního světa. A prostě relaxujte.

Tak šťastnou cestu, ale pozor ať neslyšíte: „Pane doktore, vy jste se zase kochal… .“