Na skok do Dánska 2: Dánsko barevné

Než navštívíte poprvé kteroukoliv zemi, máte o ní vždy jen velmi teoretickou představu, tu více či méně ovlivněnou četbou a hledáním informací o ní. 

Ale až v té konkrétní zemi opravdu vystoupíte z auta či letadla, teprve pak začnete vnímat a nasávat tu pravou realitu. Všechny vůně, barvy a všechno to vizuálno vašeho okolí vám začne vytvářet obraz nový a vy jen můžete porovnávat, jak moc jste se svými představami trefili do oné reality vaší navštívené země. A to mě na cestování nesmírně baví. A ještě víc mě baví, když můžete žasnout, jak se vaše představy a očekávání tak vzdáleně liší od toho, co skutečně vidíte a cítíte. A řeknu vám, přesně takové bylo pro mě Dánsko od prvního momentu, co jsem jej spatřil.

Do Dánska jsem jel s představou návštěvy trošku rozlehlejšího Holandska. Že zde najdu víceméně krajinu rovinatou až mírně se vlnící, ale v zásadně všude téměř stejnou, trošku monotónní a nepřekvapivou. Toto byl můj největší omyl. Dánsko nabízí totiž návštěvníkovi tolik tváří a podob, tak různorodou přírodu, a tak komplexní architekturu, které prostě z knih nelze vyčíst.

První pocit totiž byla atmosféra ryze anglická. Ano, z Dánska na mě dýchal anglický venkov. Domy, některé mírně omšelé až ledabylé, jiné pevně udržované, okna restaurací trošku zaprášená, někdy mírně ušmudlaná, ale tak nějak mile, jako by zdůrazňovala, že tady je prostě pohoda na prvním místě. "Pojďme si to udělat trošku po anglicku, moc se nepředřít, vždyť není kam spěchat a netřeba hledat dokonalost ve všem!", jakoby říkala. Když však popojdete o pár kroků dále, narazíte na klasické dánské domy s hrázděnou stavbou, tak tradiční, že okamžitě zapomenete na celou Anglii. Žluté, oranžové, bílé, ale všechny důsledně se držící tradic dánské venkovské stavby. A opět stačí kousek popojít a najednou jste v klasické Skandinávii. Domky pastelově modré a vínové, dřevěné s proskleným průčelím vás posunou opravdu na sever. Tolik typický vliv Norska a jejich střídmé architektury. Je to fascinující podívaná. Na tak malém prostoru se setkáte s tolika vlivy stavebního stylu, ale to, co je na tom opravdu zvláštní, že všechny tyto styly a barvy vedle sebe koexistují v prvotřídní harmonii. Ani jednou se nesetkáte s tím, že byste měli potřebu, byť jen pozvednout obočí nebo mírně zakroutit hlavou nad ulicí či stavbou, která už trošku zavání kýčem. Díky zdrženlivosti a ochotě ovládnout nutkání místních lidí dělat ze svých domů pomník vlastního životního úspěchu tak můžete obdivovat opravdu i prosté venkovské stavby, jejichž zdařilé rekonstrukce strčí do kapsy nejednu super vilu s nejmodernějšími technologiemi.

Domy a stavby se k přírodě přibližují vždy svým okolím, tedy zahradami. Tady v Dánsku je opět zahradnická škola naprosto odlišná od té, kterou vidíte v jiných částech Evropy. Když jsem ji viděl poprvé, měl jsem pocit, že se o ni majitel stará velmi ledabyle. Až při bližším zkoumání jsem pochopil, že vše má svůj pevný řád. Zahrada se zde nezakládá jako umělý pás přírody. Je to opravdová divoká zahrada se vším, co k tomu patří. Není vyumělkovaná a prvoplánová, působí na vás jako by zde rostliny byly odjakživa, není křiklavě pestrobarevná, ale velmi střídmá a skromná. Je to divokost sama, ale ne bezúčelná. Nenajdete zde betonové ploty, ty jsou zde tvořeny zásadně z keřů, popínavé plané růže či topolovky a divizny zdobí každý dánský dům. Tradice dánského zahradnictví je prostě fascinující a velmi inspirativní podívaná.

Ono je to totiž podobně i s tou přírodou. Možná právě od ní se Dánové učili a učí budovat design citlivý a úměrný místu a snad možná právě proto jsou Dánové naprosté špičky v tomto oboru.

Když jsem se poprvé začal rozhlížet okolo sebe, měl jsem spíše dojem, že stojím někde na náhorní plošině hor a kopců. Někde na Vysočině či na vrcholcích Krušných hor. Jen mi zde jaksi chyběly ty metry nad mořem a ty přísné strmé kopce. Najdete zde velmi často jehličnaté lesy, borovice, smrky, jedle či lesy smíšené. Ty najednou přechází do zemědělských ploch, které jsou velmi často ohraničené stromovými pásy, mající funkci větrolamů. A obzor se pak opět mění v lesy a na konci všeho je vždy moře. Moře je vlastně všude okolo vás, pár kilometrů a jste u něj. Nikdy nejste od moře daleko. A třeba zde, na západě Jutska, u pobřeží Severního moře najednou objevíte přírodu tak odlišnou od všeho, co jste doposud viděli, že jen tiše zíráte na vše okolo vás. Ohromné písečné duny, mezi kterými jsou vidět jen mechem pokryté střechy víkendových domů, rašeliniště s kosodřevinou. Široké a nekonečné pláže. Tak nekonečné, že si sem místní přijedou autem. Ano, na pláže se jezdí autem či na kole, v karavanu či na koni, ale vždy na piknik užít si ten správný relax. Pravda někdy trošku studený a větrný. Ale vždy umocněný neuvěřitelným pohledem na divoké Severní moře.

Prostě Dánsko je opravdu směsice stylů, barev a materiálů a všechno si tady žije vedle sebe svobodně a bez nutnosti být první mezi všemi. Ať už jde o divokou přírodu, stavby, či zahrady.

Těžko popsat všechno, co člověk vnímá a vidí okolo sebe, když je poprvé v Dánsku. Těžko popsat, jak moc jsem se spletl v tom, jaké Dánsko je. Dánsko je jiné. Jiné, než jsem si myslel, jiné, než na co jste připravení. O to větší je to překvapení. O to větší je to pestrost.

Stačí vyrazit a užít si Dánsko barevné.