Jak Kalousek likvidoval Babiše

"Jak Kalousek likvidoval Babiše" je politická hra o šesti dějstvích. Dává nahlédnout do složitého politického boje, jehož cílem je šťastný a spokojený život našich občanů.  

P r o l o g :

Neděle dopoledne. Ložnice Karla. Karel leží v posteli. Na nočním stolku telefon a dýmka. Zvoní mobil.

Mirek: Servus Karle. Nevzbudil jsem tě?
Karel: To víš že jó, kreténe.*
Mirek: Musím ti říct něco důležitého. Můžu mluvit? Seš sám?
Karel:  Sem....
Mirek: Pro jistotu zapni mixer, dej do něj lčíci něčeho a běž s mobilem na záchod !
Karel se přesunul na záchod 
Karel: Už jsem v hajzlu, můžeš, Mirku! Co se děje?
Mirek: Neslyším tě! Co to je za randál?
Karel: To bude asi ta lžíce, kterou jsem hodil do mixéru.
Mirek: (Proboha, říká si pro sebe): Tak aspoň zavři dveře!
Karel: Tak co se děje?
Mirek: Viděl jsi preference? Je to moc špatný!
Karel: Ve skutečnosti je to ještě horší, než si myslíš...! Ty průzkumy jsme si objednali a zaplatili přeci my, kreténe!
Mirek: Proto vlastně volám. Mám nápad, jak toho řezníka srazit dolů....
Karel ( nevěřícně): A jak to chceš provést ?
Mirek (důrazně): Já ho zdiskredituju....! Já se s ním skamarádím!
Karel zabafal z dýmky a souhlasně pokýval hlavou: Pusť se do toho!
Mirek: Je mi z toho špatně, ale pro stranu se dokážu i obětovat! 

( *kretén není v tomto případě nějaká urážka, ale šlechtický způsob ležérního, důvěrného a velmi vřelého oslovení blízké osoby či kamaráda)
                                                                      
                                                                                                         
                

1. d ě j s t v í

Pondělí dopoledne v poslanecké kantýně.  Zatuchlo a zakouřeno, ale veselá, soudružská atmosféra. U pultu fronta. Na řadu přichází Mirek.

Mirek: Prosil bych nějaké dobré párky.
Obsluha: Mám tu vídeňské ....
Mirek ( skáče ji do řeči dotazem): To je kostelecká uzenina?
Obsluha ( užasle ): Ne, pane místopředsedo, dyť ji někdo od Vás zakázal ve sněmovně prodávat...?
Kalousek ( křičí na celou kantýnu): To je skandál, zítra ať je tu plný sortiment!!

2. d ě j s t ví

Úterý dopoledne v poslanecké kantýně. Zatuchlo a zakouřeno, ale veselá, soudružská atmosféra.

Obsluha k Mirkovi: Běžte si sednout, pane místopředsedo, já Vám to pití donesu!
Mirek se rozhlíží po místnosti a kráčí ke stolku Andreje:
Máte tu volno, pane ministře?
Andrej ( sundává ze židle starou promaštěnou aktovku a obrací se na Mirka:
Rád Vás vidím Mirku, přisedněte!
Mirek (posadí s a nasazuje plačtivý výraz): Musím se Vám, pane ministře, omluvit. Nechoval jsem se k Vám jako hluboce věřící člověk, ale jako hulvát. Stydím se, Andreji. Můžu Vám tak říkat? Kalousek klopí zrak.
Andrej: Co blbneš, ty kreténe! Chováš se zodpovědně. My si musíme jít po krku. Lidi si musí myslet, že nám jde vo ně...!
Přichází servírka a položí před Mirka dvě skleničky.
Mirek: Dáš si se mnou?
Andrej: Díky, Mirku, ale jsem tu autem....
Mirek: To já taky Andreji, ale proto  si mažu krk francovkou. ( spiklenecky mrkne na Andreje)
Mirek se chopi skleničky a kopne do sebe prvního frťana. Vzápětí sahá pro druhou skleničku. Andrej mu zadrží ruku:
Mirku, počkej chvilku!
Andrej se shýbá pro aktovku a vybaluje z ní v novinách (mf DNES ) zabalený špek. Ukrojí kousek, napíchne na špičku nože a vkládá Mirkovi do úst:
Pití musíš prokládat! Zpomalíš si tak úbytek neuronů.
Mirek: Dokouše s přivřenýma očima sousto, kopne do sebe druhého panáka a se zvlhlýma očima řekne: 
Ty seš tak hodnej, Andreji, tohle mi neřekla ani moje doktorka.
Andrej: Od toho jsou přeci kamarádi.
A vytahuje druhý promaštěný balíček: To je pro tvou  rodinu.
Mirek si uklizí baliček do kufříku, zadívá se na titulek článku na povrchu a vděčně řekne:
A pro mě krásný čtení do postele...!

                                                                       
3. d ě j s t v í

Středa. Poslanecký záchod. Poněkud mokrá podlaha. Zřejmě když je fofr a běží se hlasovat. Obě hlavní postavy dramatu stojí vedle sebe:

Andrej: jsem rád, že sis pochutnal. Jestli budeš chtit, dám ti poukázky na slevy, budeš to mit bez DPH. Jedinou podmínkou je pravidelný odběr.
Mirek: V radosti vykulí  oči a otáčí hlavu k Andrejovi. 
Malá chvilka nepozornosti a levá nohavice Mirka povážlivě mění barvu. 
Moc ti děkuji. Ty hele, Andreji, co máš zítra, mám volňásky na fotbal. A hrajou naši a vaši...!
Andrej : Skvělý, rád půjdu. A fakt jsi ty lístky neplatil? Seš naozaj  kamarád. Co bys na oplátku řekl  parádnej  grilovačce v neděli?
Mirek nevěřícně kroutí hlavou a říká: Seš můj jedinej vopravdickej kamarád!

4. d ě j s t v í

Čtvrtek. Fotbalový stadion. Mirek prochází řadou na tribuně k volnému sedadlu. 
Mirek: To snad není možný, Andrej! To je teda náhoda! Máme místa vedle sebe! My jsme teda dvojka, kamaráde. Navzájem se objímají.
Mirek: Měl jsem fofr, ani jsem se nestačil nanajíst. Nemáš náhodou něco sebou?
Andrej: Pro tebe vždycky! A vytahuje z náprsní kapsy balíček zabalený do Lidových novin.

 Když Mirek v klidu dojí, začne bouřlivě skandovat:  
Čechoslováci do toho! Čechoslováci do toho ! 
Diváci kolem se na něho otáčejí, Mirek v euforii vstává ze sedadla, donutí stoupnout si i Andreje, zdvíhá do výše Andrejovu ruku a řvou spolu:
Čechoslováci do toho!

5. d ě j s t v í

Pátek. Poslanecká  kantýna. Zatuchlo a zakouřeno, ale veselá a soudružská atmosféra. Přichází Mirek. V pravé ruce aktovku, v levé Mf DNES. Andrej si ho všiml a volá:
Sem pojď, držím ti místo. 
Mirek přichází ke stolu, kde už na něho čeká Andrej a balíček. Mirek si ho vezme do rukou, přivoní k němu  a schová do aktovky. Až poté pozdraví Andreje:
Servus, Andrej!
Andrej: Mirku, potřebuji  nutně píchnout..., co děláš v sobotu? Mám golf a odpad mi nosič! 
Mirek: Pro tebe vždycky. A spiklenecky se ptá: A  vezmeš sebou  n o v i n y?
Andrej: Jasně a budou i novinky. Pochutnáš si, Mirečku!

6. d ě j s t v í

Golfové hřiště. Mirek tlačí vozík s holemi. Andrej jde před ním. Mirek si všiml, že má Andrej v zadní kapse jen jednu rukavici. Otáčí se, hledá v trávě  tu ztracenou. Nikde ji nevidí.
Nevadí, v pondělí mu koupím nový. To bude pěkný dárek, pomyslí si
Mirkovi zvoní mobil: 
Co potřebuješ, Karle, nemám čas. Nevotravuj teď s nějakejma preferencema. Zkus mi zavolat po sezóně, teď máme pořád nějaký  turnaj...! Proboha, Karle, nezdržuj, jsem s Andrejem na greenu a budeme patovat...

E p i l o g

Kancelář tiskového mluvčí Kosteleckých uzenin. Do místnosti vstupuje  sekretářka Vlasta.

Mirečku, vem si telefon, přepla jsem k tobě důležitej hovor. Zřejmě ze zahraničí. Bylo tomu špatně rozumnět. Snad nějakej Karel. 
Mirek: Karel...? Kterej Karel...? , nakloní se z křesla a zvedá telefon.

Jó to seš ty, Karle! Jak žiješ? Zakládáš novou stranu? Top nula celá devět...? To je vtipný. Ještě kousek a jste jednička. 
Kdo na to přišel? Promiň, to mě mohlo napadnout hned.....
A co potřebuješ? ..... Jasný! Kolik toho chceš a na kdy to grilování plánuješ?  Dobrá, píšu si. A ještě dotaz. Už máš naši slevovou kartu?

Když zavěsí telefon, zakloní hlavu do křesla, strčí do pusy plátek anglický slaniny a položí si nohy na stůl. Po chvilce se pohoda nenápadně rozplývá. Pocit na zvracení a bolest břicha na pravé straně ho trochu zneklidní. Hledí do prázdna a pak to lakonicky uzavře slovy : 
Agenti přeci vždycky nasazují vlastní život! 
Pootevře spodní šuple stolu a pohled na dárek od Hávy ho uklidní.