Drobná zamyšlení kolem 28. října (4.) - Císař Karel I., poslední český král

Blížící se sté výročí vzniku Československa docela přirozeně vede k úvahám nejen o minulosti, ale především o přítomnosti a budoucnosti....  

Motto:

 Winston Churchil : Jediným vodítkem pro člověka je jeho svědomí, jedinou záštitou pro jeho památku je poctivost a upřímnost jeho činů.

 Anatol France: Císař Karel byl jediný muž v čelné pozici, který vyšel z války čestně.   

                                                             .   .   .

 21.11.1916, uprostřed běsů I. světové války, po smrti Františka Josefa I., L nastupuje vládu císař Karel I., král český, uherský a Chorvatsko-slavonský, dalmátský......

Významnou část života prožil v Čechách - v Praze při studijích na Karlově univerzitě a v Brandýse nad Labem u dragounského pluku. Ve Františkových Lázní se v roce 1909 setkává se svoji budoucí manželkou Zitou z Bourbonsko-Parmského  rodu.

Byl to člověk s hlubokým křesťanským cítěním, modernější  a osvicenějši politik než jeho předchůdce. Po celou dobu války usiloval o uzavření míru a ukončení hrozivého konfliktu. Jeho spory s německým císařem Vilémem jsou zdokumentovány v korespondenci, kterou s ním a německými generály vedl. Karel byl terčem odporu generality pro své "humanistické blouznění", a po provalení skutečnosti, že prostřednictvím svých švagrů vedl tajná mírová jednání, se stal pro mnohé národním zrádcem

Budoucnost monarchie spatřoval ve spravedlivém federativním státě. Je oprávněné přesvědčení, že to nebylo jen pod tlakem války a nezadržitelného rozkladu Rakouska- Uherska. 

Karlova amnestie zachránila přední české politiky Rašína a Kramáře před popravou. Češi za císařův čin vděk neprojevili.

Praktikoval úspěšnou  sociální politiku. Z jeho iniciativy vzniklo v Rakousko-Uhersku první ministerstvo sociálních věcí na světě!

Po abdikaci 11.11.1918 je nucen odejít do exilu. Nástupnické státy zabavily jeho majetek bez náhrady a navíc odmítly vyplácet rentu jemu a jeho početné rodině.

Po krátkém pobytu ve Švýcarsku jej anglický křižník Cardiff převezl 16.11. 1918 na Madeiru. Obchodník Alfredo Guilherme Rodriguez mu nabídl luxusní vilu nad Funchelem, na vršku Monte. Ale rodina se ocitá ve velké nouzi, nejsou finanční prostředky na nákladné vytápění, a tak se Karel I. se sedmi dětmi a těhotnou manželkou stěhují do nehostinného, studeného a vlhkého domu, také na vrchu Monte. Tam v březnu 1922 prochladne a onemocní. Z finační nouze se dlouho nevolá lékař. A když se nakonec dostaví, je pozdě a  Karel I. umírá na zápal plic ve věku třiceti čtyř let.

Je pochován v poutním kostele Nossa Senhora do Monte, ve městě Funchal, na Madeiře. Podle staré habsburské tradice je jeho srdce uloženo v klášteře Muri ve švýcarském kantonu Aargau.

V roce 2004 Jan Pavel II. prohlásil Karla I. blahoslaveným. Při beatifikační mši řekl:

" Byl mužem velké morální integrity a pevné víry, jenž vždy hledal jen to nejlepší pro své národy a všechny své panovnické činy konal v souladu se sociálním učením církve. Držel se ideálů spravedlnosti a míru a neochvějně směřoval ke svatosti. Byl příkladným křesťanem, manželem, otcem i panovníkem."

Otec papeže prý dal svému synovi Karolu Wojtyľovi jméno právě po císaři Karlu I., od kterého obdržel medaili za statečnost s jeho portrétem.