Všichni jsme jedno

Být někým je nekonečná práce. Co to vlastně znamená být "někdo"? Je to ta verze Vás samotných, která touží po tom být vidět? Nebo je to prostě o tom "něco" dokázat? A co je to něco? Děti, kariéra, rodina? Nebo falešní followers? 

Mám-li být zcela upřímná, tak nějak vlastně nevím jak začít. Dnešek byl pro mě velmi impozantním momentem, protože jsem zjistila, že moje dětská láska očekává rodinu. Člověk, se kterým jsem zažívala věci, které byly možná trochu mimo chápání jiných lidí, věci, které mě dokázaly odtrhnout od té české klasiky - a i ten člověk momentálně chápe věci, o kterých nemám ani páru. Zakládá rodinu. Najednou je ten svět, který je více než 20 tisíc kilometrů vzdálený trochu víc blízko. A já si uvědomuji, že vlastně netuším, co je správně.

Opustila jsem svoji zemi. Opustila jsem své přátele, a lidi, kteří mi byli nejblíž. Opustila jsem je proto, že jsem vlastně do jejich světů už nepatřila. Oni zakládají rodiny. Staví domy. A budují si nějakou určitou budoucnost. Spolu. Já tak nějak proplouvám tímhle vším a snažím se udržet si to určité fluidum, které jsme všichni měli, když nám bylo dvacet plus. Takové to, že všechno se může stát. Že se jednoho krásného dne stane zázrak a my si uvědomíme, že cokoliv děláme, vede k našim snům. 

Ono se to může stát, neříkám, že ne. Ale mám-li být zcela upřímná, tak si tak trochu uvědomuji, že my všichni si stavíme takový falešný svět plný jistot, které ve své podstatě vůbec jistoty nejsou. 

Víme, že žijeme na obrovské modré kouli, která se otačí kolem Slunce, a my máme nějaký omezený čas tady okolo dokázat, že naše bytí není zbytečné. A při vší té snaze, zapomínáme žít. 

Neleháme si do trávy, protože by nám to mohlo zašpinit šaty.  Nekoukáme na hvězdy, protože žijeme ve městech, které nám maximálně ukážou výhled na protější budovu A myslíme si, že je to tak v pořádku. 

Píšeme věci, které nám přináší jedinou úlevu od toho divného Matrixu, který musíme žít. 

A stejně i přes to všechno, doufáme, že se naše sny stají skutečností.

Ten můj sen se jmenuje stejně jako nejkrásnější strom na světě. 

A ten sen miluji.

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Lucia Rien | pondělí 15.1.2018 14:15 | karma článku: 9,11 | přečteno: 367x
  • Další články autora

Lucia Rien

Kdo jsem já, a kdo jsi ty?

27.5.2021 v 23:02 | Karma: 6,08

Lucia Rien

Vesmírné pravdy

21.5.2021 v 1:45 | Karma: 8,95

Lucia Rien

Pravda je něco, co nechceš slyšet

2.3.2021 v 20:39 | Karma: 7,40

Lucia Rien

Láska je velice krásné slovo

2.12.2020 v 21:37 | Karma: 7,31

Lucia Rien

Stoupá dým, a já stoupám s ním

7.5.2019 v 12:11 | Karma: 7,12