Všechno je jedno

Výkříkem do tmy se snažím probudit ve svých žilách alespoň trochu života. Trochu toho pocitu, který jsem zažívala, když jsem nechala věci jen tak volně plynout, a všechno bylo v pořádku. Byli jsme já a ty, a všechno bylo jedno.

Bojuju s pocity možná víc, než leckteré národy bojovaly o své místo na světě. Vlastně si tak trochu uvědomuju, že je to boj s větrnými mlýny. Nevím jak bojovat se svojí přirozeností. Nevím, jak bojovat s tím, že jsem vlastně jen člověk. Nevím, jak se poprat s realitou, která mi ve své podstatě servíruje všechno na stříbrném podnose. 

Možná až poslední dobou si plně uvědomuji, jak je mysl silná královna. Vlastně nejsilnější. Všechno si tak nějak tvoříme sami. Situace. Lidi. Lásky. Strasti. Donekonečna se opakující songy na Youtube, které už všichni ostatní zapoměli. Tancujeme v prachu těch nenaplněných snů a uklízíme ty střepy na lopatku, která se postupem času stává nedostatečnou. A jednoho hezkého dne zemře nejenom mé tělo, ale i mé sny. A zemřou tak či onak. Naplněné, nebo ne.

Toulám se po planetě, která je mi domovem. Na rovinu, moc ji nevnímám, protože přijmout realitu jako takovou, se mi po době strávené mimo systém rovná času stráveném na elektrickém křesle. A sama sebe se ptám, proč se pořád snažím. Proč vlastně nepřijmu čas takový, jaký je. Proč se prostě neseberu a neodejdu bosá někam, kde pochopím, proč a jak vlastně na tomhle světě jsem. 

Otázkou zůstává, jestli mi ono pochopení přinese svobodu. Uvolnění. Mír. Myslím si, že tak úplně ne. 

Tisíckrát si řeknu, že už tě nechci v životě vidět. Tisíckrát si přehraju ten pocit, který jsi mi dal, když jsi mi dal najevo, že nejsem ženou, kterou sis zvolil, a která bude po tvém boku růst. Tisíckrát zavolám svým přátelům, a ptám se jich na názor. A po tisícáté první si udělám stejně to svoje. 

Po tisícáté druhé udělám tu stejnou chybu. Přijdu za tebou. Uvidím tě. A budu čekat na signály srdce, které se hrozně rádo topí v domněnkách. Nevím, proč jsem si zvolila právě tuhle cestu. Jediné co vím, je to, že bych hrozně ráda pochopila, proč mě odmítáš. 

Vesmír?

Asi.