Miluj mě, prosím

Není to poprvé. Myslím, že za posledních pár let, jsem ti napsala víc dopisů, než si vůbec dokážeš představit. Ani jeden jsem nenapsala v jazyce, který nás spojuje. Proč? Jednoduše proto, že se bojím lásky, kterou ti dávám. 

Tohle bude takové trochu memorandum. Nebo pokud se nepletu, bude to spíš zase takový výkřik do tmy. Proč? Protože já sama nechápu lásku, kterou k tobě chovám. Nevím, jak se to stalo. Nevím, kdy ses stal mým celým světem. Jediné co vím, je to, že si to ve své podstatě nezasloužíš. Respektive ano. Nebo..já vlastně nevím. 

Jak to celé začalo? Blbou "one night stand" aplikací. Víš, tohle píšu proto, že jednoho hezkého dne tady nebudu. Moje schránka zmizí z tohoto prostoru rychleji než mýdlová bublina. Rychleji než akord tvé kytary. Jednoho hezkého dne možná ti budu chybět. A budeš na mě vzpomínat. Absolutně nebudeš vědět, co se děje. Ta holka, která tady byla vždy pro tebe, tu najednou nebude. Nebude tu proto, aby tě ukonejšila, když si budeš připadat špatně. Nebude tu proto, aby si s tebou dala pivo. Nebude tu, když budeš potřebovat svého parťáka. Možná ve tvém životě vlastně nehraju ani takovou roli. A možná ano. Kdoví? 

Víš, pamatuji si to, jako by to bylo včera. Vstoupil jsi mi do života. Najednou jsi tam byl. A jsi vlastně tak trochu dokonalý. Věcí, které bych mohla vyčítat, jsou bezpředmětné. Sedíme proti sobě v Neustadtu a všechno je tak trochu dokonalý. Je léto. Praha. Česká republika. Co bychom si mohli přát víc? Snad možná to, abys mi rozuměl. Aby jsi chápal nuance mého jazyka. Aby jsi věděl, že když říkám "miluji tě" tak to tak je. Easy as fuck. Mým životem prošlo spoustu mužů. A vždycky jsem od nich něco očekávala. Od tebe nic. A tys mi vlastně všechno dal. Nevědomky. 

Zmizels. Šel jsi si za svým. Jsi hudebník. Umělec. Já vím. Ve tvém životě jsou ženy. Inspirace. Ale já.. já se do tebe zamilovala. Bezhlavě. Protože no matter what.. 

Když jsme spolu poprvé přišli domů, odmítl jsi se se mnou spojit jinak než duší. Mě to položilo. Skolilo. Proč? Protože jsem v té chvíli nechápala, že láska neznamená sex. 

Tak jsme se potkali podruhé. Přiletěls. Stojím na letišti ve svých puntíkatých šatech, a vlastně vůbec nechápu co tady dělám. Stojím, čekám na tebe. A ty mě neobejmeš. Protože tvoje pocity jsou jiné. A je tam jiná žena. Dokonalá. Jiná než já. Okej. Co mám dělat? 

Vypadalo to jako neverending story. Ta nedávno skončila. Já teď sedím na zápraží tvého bytu. 20 tisíc kilometrů od mého domova. Jsem tu. S tebou. Vlastně ne s tebou, protože ty jsi v Americe. A já tak trochu nevím co mám dělat. A víš proč? Protože jsem si uvědomila že to není jen o tobě. Je to o nás. A já vím že mě taky miluješ. Jen tak trochu jinak. A vlastně to asi tak trochu stojí za to, být prostě součástí našich životů. 

Jen tak trochu čekám, kdy si uvědomíš, že ta žena už je dávno tady. 

Ta žena, která tě miluje ve všech situacích. 

Ta, která tě podrží až budeš padat. 

Ta, která tě nechá si jít za svými sny...