„Milostná přitažlivost je z poloviny to, co máme a z druhé poloviny to, o čem si druzí domnívají, že máte.“
A někdy to máme, a nevíme o tom. Vlastně, skoro vždycky.
A bylo nebylo....
„Před dávnými časy, kam ani lidská pamět nesahá, nebyli Muž a
Žena. Byly Bytosti. A ty Bytosti měly všechno, co je dnes rozseto
mezi ty miliardy lidí, které obývají naši planetu. Byly moudré,
laskavé, přátelské, staraly se o přírodu, aby byla v rovnováze,
nejedly zvířata, neznaly války,stud, hladomor, drogy ani
politiku. Jako svou víru chápaly Lásku, protože věděly, že je to
to nejdůležitější, co kdy sám Osud stvořil.
A byly dokonale šťastné. Až do jednoho dne, kdy se na Zemi
objevili podivní tvorové. Nikdo nevěděl, odkud přišli. Vypadali
jako stíny, ploužili se podél domů, a s nikým nemluvili. Stavěli
v pustinách své vlastní vesnice a byli velmi, velmi uzavření.
Bytosti neznaly strach a proto byly zvědavé a zkoušely se s
cizinci dát do řeči. Některé z Bytostí se začaly s Novými
pravidelně stýkat, a mizely v jejich vesnicích jako pára nad
hrncem. Tam, podle pověr, probíhaly zvláštní magické rituály.
Toto trvalo pár měsíců, a na Planetě se začaly dít změny. Bytosti
se vracely zpět do vesnic, oblečené. Vypadaly jinak. Některé
bytosti si nechaly ostříhat vlasy, a začaly se oblékat podle
vzoru Nových. A tyto změny pokračovaly. Původní byli zmatení , a
nevěděli, co mají dělat. Mají Nové vyhnat ze své země ? Nebo mají
přijímat Změny, tak, jak leží a běží ?
Starci se sešli, a začali rokovat. Dlouho, předlouho byli zavření
ve svých chrámech, a když konečně vyšli před Původní, jejich
slova byla pevná a rozhodná :
„Musíme udělat cokoliv pro zachování Moudrosti a Původu našeho
rodu. Ovšem také Lásky. Proto se každý z nás, který ještě
nepřišel do styku s Novými, podrobí rituálu Života, který kážou
naše knihy. Jedině tak bude Moudrost a Původ přežívat na světě
dál.“
Starci se rozhodli Bytosti rozdělit. Rozpůlit jejich duši ve dví,
kdy v obou částech Bytosti zůstává část Lásky, část Původu a část
Moudrosti. Rozdělili je, a jednu půlku nazvali Muž a druhou půlku
nazvali Žena. Když toto učinili, sezvali všechny Muže a Ženy, a
řekli jim :“Toto bylo nezbytné opatření, které nám kázaly Knihy.
Teď jste každý na tomto světě jen napůl, a aby jste se stali
úplnými, Moudrostí, Láskou a mohli tvořit nový Původ, je potřeba,
aby jste našli tu druhou polovinu svoji Duše. V tu chvíli se
stanete opět silnými, a žádný nový Pocit, ani Bytost vám nemůže
ublížit.
I tak se stalo. Bytosti, plné nového neznámého pocitu neúplnosti,
se nejprve rozběhly zmateně všude po světě, aby po nějakém čase
začaly hledat tu svoji Polovinu. Někteří ji našli, někteří ji
hledají dodnes. A někdo ji najde v každém ze svých životů.
„A ty, Lauro, jsi moje Polovina...“
Trhla s sebou, jak ji ona poslední věta zaskočila. Proč to říká ?
Ale zároveň..zároveň vůbec nepochybovala o pravdivosti jeho
tvrzení. Prostě si dovolila tomu věřit. Vždyť co je vlastně
pravda? Realita? Existence? Čas? Nepoddala svůj život snad
studii, která boří veškeré letité mýty o fungování vesmíru, a nás
v něm? Připomněla sama sobě onu posvátnou větu „všechno je
jedno“. Vždyť jo. Vždyť vlastně jo.
Pohlédla na něj poočku, a zjistila, že ji celou dobu pozoruje.
Připadala si v tu chvíli obnaženější, než kdyby tam stála nahá.
Účinky whiskey pomalu mizely, a ona si říkala, co tohle vlastně
všechno znamená. Vzal ji do náruče, položil si hlavu na její
rameno, a zlehounka ji foukal do ucha. Pomalu se uklidňovala, a
cítila že ji zmáhá spánek. Teď ne, teď ještě nemůžu, musím dojít
na pokoj....
„Spi Lálinko. Spi.“
****to be continued****
