Jedu si takhle v autě, poslouchám známou písničku a najednou jsem měl pocit, že je něco špatně. Tedy vlastně naopak, písnička pokračovala, motor běžel ve stejných otáčkách a pak mi došlo, že právě tohle je špatně.
Máme rok po volbách, sliby politiků ať nových, či starých už odnesl svěží jarní větřík a já si vzpomněl na slova z filmu dědictví, aneb Kurvahošigutentág
" Fčyl si Vás šecky kůpim".
Nevím co už bylo tím pověstným závažíčkem, které převážilo na misce vah, že jsme si odsouhlasili vstup do EU. Mám pocit, že to bylo to mazání medu kolem pusy, že nám EU pomůže dostat se na úroveň vyspělejších států a hlavně dotace co nám blahosklonně ty úspěšnější státy dají.
Jenže každá mince má svůj rub i líc. My ani ty dotace, podávané na stříbrném podnose neuměli a neumíme čerpat.
A jak je možné, že přes všechny ty dotace se jako země rok za rokem víc a víc zadlužujeme?
Dotace na co? Na něco bez čeho bychom se neobešli?
Na projekty o jejichž smysluplnosti by se dalo minimálně z části silně pochybovat.
Dotace na zelenou energii, kde místo polí s plodinami vidíme jen nevzhledné pole panelů, přinášejících zisk pár vyvoleným. Zisk, který zaplatí 99% našich obyvatel zvýšenou cenou energie.
Dotace na vyškolení odborníků, kteří umějí čerpat dotace.
Dotace na infrastrukturu, dálnice, které patří k nejdražším na světě a které se za pár let rozpadnou.
Dotace na začlenění nepřizpůsobivých do společnosti.
( V této souvislosti mě napadá.- jaký je význam slova nepřizpůsobivý? :))
Dotace, dotace, dotace ....
Dotace, kterými si nás koupili a díky kterým naši politici drží hubu a krok a jako věrní pejsci visí svému pánovi na tváři a snaží se plnit co mu jen na očích uvidí.
Ač nemusím pana Polického, tak jedna myšlenka z jeho většinou demagogických článků je pravdivá. Pan Polický jistě promine, že ji vyjádřím vlastními slovy.
Nemůžeme očekávat, že pokud jsme v EU budeme si dělat co chceme. Nemůžeme jen brát peníze, ale povinnosti a různé kvóty schválené pro celou EU a tedy pro všechny státy neplnit. Potom jsme na úrovni právě těch nepřizpůsobivých.
I když ... možná .... pokud se dostaneme na status nepřizpůsobivých, tak bychom mohli vyslat paní Šabatovou do Bruselu a ona by se určitě za nás bila jako lev, tedy spíš lvice.
To by bylo elegantní řešení :).
A k tomu koni na začátku.
Už jsem ztratil iluze, že změna části našich politiků změní i fungování naší země. Kůň prostě zůstane koněm ať má pruhů kolik chce.
I ta písnička v rádiu pokračuje od poloviny stejně, jako jsme slyšeli už mockrát. I když vyměníme zpěváka, nebo kytaristu, pořád je to ta stejná písnička.
přeji hezký, optimistický den
