Zamyšlení nad tím jestli je multikulturismus za každou cenu tím pravým ořechovým, jestli a jak ho můžeme ovlivnit a také o extrému, kam by to až mohlo dojít.
Svět je jedno velké divadlo.
Hra – tedy pokud se nejedná o sci-fi nebo fantazy – bere realitu života a rozvíjí různé možné i nemožné, nebo alespoň více či méně pravděpodobné varianty, které se mohou vyskytnout.
Máme tu principála, herce, loutky, kulisy a také diváky.
Na začátku ještě nevíme kdo je zlý, kdo hodný, komu jde jen o vlastní prospěch a kdo myslí třeba na budoucnost.
Máme tu komedie, dramata, romance, tragédie, pohádky i detektivky.
Divák se rád nechává unášet dějem a na konci si řekne – ano, to bylo dobré, nebo špatné.
Každou hru mimo autora píše také scénárista – bohužel i autor někdy zapláče nad tím, co se z jeho dílem stane. Z dobrého příběhu, který knižně všichni hltají, je najednou neuvěřitelný paskvil, kdy „umělecké“ ztvárnění, nemá s původním příběhem prakticky nic společného.
A pak je tu kritika. Kritik má těžký chlebíček. Měl by být znalý tématu, a více či méně hodnotí myšlenku, zpracování, provedení….
Bohužel i kritici musí z něčeho žít a za dobré peníze se dá napsat i něco, co sice není bytostným přesvědčením kritika, ale umožní mu přežít kratší, či delší časový úsek.
Opona se zvedla a začal nový kus.
Jsme také herci? Nebo jen diváci? Máme možnost napsat v tomhle kousku života také pár řádek?
Je to premiéra a různých témat, konspirací, či zbožných přání inspirujících k blogování je opravdu dostatek.
Jen namátkou – dění na Ukrajině, exekutoři u nás, norský Barnevernet, romská otázka, čáry máry s USA dolarem, nebo o příznivcích, či lidech co nemají islám a islamizaci naší země zrovna v oblibě.
Dnes se pokusím vyjádřit svůj názor na téma Islámu a islamizace v kontextu multikulturizace.
Od roku 1989 už uběhla řada let a v té době jsem stál na náměstích, cinkal klíči, také občas něco řekl do mikrofonu a doufal jsem, snad jako každý člověk, že i s mou pomocí se něco změní. Byla to naděje, co mě v té době hnala do mrazivých davů – i když jsem měl doma ani ne roční dítě a nikdo nevěděl, jak to vlastně dopadne.
Teď je to pro mě spíše zklamání, ale tak to prostě bývá.
Půjdu ale k věci – pečlivě sleduji již zhruba rok dění kolem Islámu a islamizaci nejen u nás, ale i ve světě, čtu blogy odpůrců i příznivců a po 25 letech jsem zase vyrazil na demonstraci do Brna, protože cítím, že něco není v pořádku.
Nemyslím, že jsem xenofob či nacista, jen prostě nechápu církev (víru), která se nedokázala za 1500 let (ne-li déle) své existence vyvíjet a reformovat a jejímž jediným cílem je ovládnout celý svět i za cenu fyzické likvidace jinověrců či ateistů a která chce do naší země zavést právo Šaría a to přímo slovy předsedy muslimských obcí v televizní debatě - pana Abbase. Jeho hloupá a samolibá řeč mě doslova zvedla ze židle, protože tvrdit, že ženy v případě menstruace trpí amnézií a proto mají jen poloviční hodnotu v případě svědecké výpovědi u soudu a musí být tudíž alespoň dvě, aby mohly svědčit, je pro Evropana nepochopitelné. Z osobní zkušenosti mohu říci, že ženy si (bohužel) pamatují často mnohem více než my muži (nadřazená alfa rasa :)) a to obzvláště v době menstruace, což mi bývá i doma občas otloukáno o hlavu.
Ještě jeden Abbasův výrok mě vyloženě pobavil – a to když srovnával kamenování žen – které je podle něj v naprostém pořádku a v rámci šaríe by mělo být zavedeno i u nás, se slovy Ježíše, který chránil prostitutku slovy „ kdo jsi bez vinny hoď kamenem…“ Toto naprosté nepochopení významového rozdílu ze strany pana Abbase svědčí jednoznačně o tom, jak jsme rozdílní ve smyslu lidských hodnot.
Dění v brněnské mešitě, kde se veřejně propaguje bití dětí a likvidace ne-muslimů, snad ani není třeba komentovat – tyto materiály jsou běžně k dohledání na internetu, včetně videí.
Jsme jen malá zemička v centru Evropy, která je, za halasného povyku politiků, že to není pravda, okrádána o svou svébytnost. Která jen z jednoho područí nenápadně přešla do područí jiného.
Možná proto, aby se naši politici zavděčili mocným se vše přechází beze slova a naopak politické mrtvoly z bývalých velkých stran pojednou cítí příležitost nabrat voliče.
Tady bych si dovolil drobnou poznámku.
V době „ Na věčné časy a nikdy jinak“ jsme sice byli obsazeni hrdinou sovětskou armádou, ale nebyli jsme nuceni přejímat jiné náboženství. Nezpochybňuji, že náboženství a obzvláště křesťanské u nás bylo potlačováno, ale v první řadě šlo o potlačení svobod z hlediska politického.
Jediný koho se nám snažili implementovat by „děd Mrazík“ ovšem s tím jsme se dokázali poměrně rychle vyrovnat a v paměti zůstala jen půvabná pohádka, uznávaná a oblíbená dokonce více u nás, než v zemi svého vzniku.
Ale zpět k myšlence.
Jako ateista nemám problém s křesťanstvím, budhismem, judaismem či jinou církví. Vždy mě uváděla v úžas monumentální velkolepost chrámů, jejich výzdob a to, co dokáže lidský duch vytvořit.
Nikdy, opakuji nikdy, jsem se za svůj život nesetkal s aktivním přesvědčováním, či nucením přistoupit na nějakou víru – snad jen ze strany trošku vlezlých Jehovistů, ale to je sekta a při diskuzi, kdy se mi snažili nutit Strážnou věž, jsem se poměrně dobře bavil…
Jsem člověk zvídavý, a proto jsem si přečetl jak bibli, tak i jiné svaté knihy (tím rozhodně neříkám, že jsem je studoval, to jen aby mě nikdo nebral za odborníka). Bible je kniha ve své podstatě velmi mírumilovná (pochopitelně reformovaná). Z ní se mi nejvíce líbí – miluj bližního svého, jako sebe samého - myslím, že to je velmi inspirativní pro každého, ať věřícího, či ateistu. Nemusíme přeci věřit v určitého boha, abychom tuto krásnou myšlenku dodržovali, ne?
Bohužel v koránu – svaté knize muslimů a v životním příběhu Mohameda, či v jeho slovech, která byla pečlivě zaznamenávána a jsou nedotknutelná, se člověk dočte jen o vraždách jinověrců, sodomii, pedofilii, či podřízenosti ženy, jejímž jediným cílem je plodit další děti, tím rozšiřovat příznivce islámu a pro manžela být jen ochotným domácím zvířátkem bez možnosti vlastního názoru. Smutné je, že samotný korán nelze reformovat, neboť v samé podstatě se to nesmí.
Jsem velmi zklamaný – když už ne politickou elitou, která jen slepě přebírá příkazy z Bruselu, u kterých mám stejně pocit, že jsou stylu – „my už problémy máme, ale proč je máme mít jen my? Užijte si to také!“, ale hlavně příznivci multikulturalismu, kteří vyprodukují desítky článků a to poměrně nenávistných viz. Např. článek http://denikreferendum.cz/clanek/19794-nechtit-islam-v-cr ve kterých jsem ale nenašel ani jeden argument proč jej tu chtít, když ideologie islámu je veskrze nenávistná a právě ona je zcela xenofobní, neshodující se se základními evropskými a lidskými pravidly a principy.
A ještě jedno zklamání a to ze strany – strany zelených – osobně mám tuto stranu v povědomí jako stranu potřebnou, skupinu aktivistů, starajících se o čistotu našeho životního prostředí. Kde ty loňské sněhy jsou … I tato strana jen nahání hlasy pro svou politickou činnost. Nějaké životní prostředí je jim zcela ukradené. Zatímco demonstrace odpůrců islámu se po vyslechnutí projevů rozešla a nebylo poznat, že se tam někdo shromažďoval, tak po zelených podporujících Islám a to dokonce tak, že neváhali zneuctít náš státní symbol vlajku nápisem „ Muslims welcome“ zůstalo na trávníku spousta plastových srdíček. Hlavně, že milují všechny z celého světa, jen na tu přírodu už zapomněli…
Poslední má poznámka – Nechci tu multikulturismus ve smyslu stavění mešit, když už by to nemělo být z důvodů výše uvedených, tak třeba proto, abych si na dovolenou zajel do jiné země, viděl jiné zvyky a jiné stavby, klidně i jinou mentalitu obyvatel. Nemám s tím problém. Přizpůsobím se po dobu své dovolené. Pokud by byly mešity tady, a jiné dominantní a specifické stavby zase jinde ve světě, tak bychom si po dovolené jen vyprávěli, kdo kde viděl větší Eiffelovku, nebo minaret.
Kdybych se tam přestěhoval a chtěl tam žít jsem srozuměn s tím, že se budu muset přizpůsobit pravidlům obvyklým v dané zemi. Budu tam jen host a jako host se budu muset chovat. Zkušenosti se zemí na západ od nás mi však ukazují, že toto muslimové neumí a ve chvíli, kdy jejich počet přesáhne určitou hranici, nejsou to již hosté, ale tak jak je psáno v koránu a životu Mohameda, stávají se z nich nájezdníci a uchvatitelé. Bohatě mi v tomto ohledu postačuje, co předvádějí jejich zdejší představitelé jak pan Abbas, tak pan Alrawi.
Viděl jsem člověka s trikem Island v ČR nechceme. Pěkné, ale trochu zavádějící. Nevím o tom, že by nějaké náboženství na Islandu bylo takové jako Islám. Myslím, že i s Muslimy je možno žít v symbióze. Dokonce po nich ani nechci, aby se zřekli své víry. Jen se oficiálně musí zříci toho, co je v Islámu špatné – například práva šaría a nerovnoprávnost žen a hlavně asi toho, že jinověrcům mohou lhát… jinak jim prostě věřit nemůžu. Uvidím je tu rád jako hosty, ale ne jako přistěhovalce.
Představte si tuto situaci. Začali by se sem houfně stěhovat třeba Eskymáci (nic proti nim). Problém by asi vznikl ve chvíli, kdyby při dosažení určitého počtu Eskymáků v populaci požadovali bydlet i v parném létě v iglú a ČR by jim to na náklady svých původních občanů musela umožnit, aby se necítili diskriminovaní…
Přeji hezký den
