Naděje

/poezie/                                                                                                                   

Tichá, tichá jsi má ztracená
cudně zahalená v roztrhaný šat.
Nevoníš a jsi si té křivdy vědoma
o to víc ses zařekla si nezoufat.

Strnule, až bez života, vzájemně protknutý zrak
ne panenko, já první krok neudělám
jako ty jsem si vybral nedoufat
Znám tvé jméno prostořeké
vždyť jsem ho proklel nastokrát.

Naděje.

Tak Ti říkají.

Drž se dál a nelži víc
v cárech potuluj se u druhých
s Tebou, díky Tobě jenom přežíváme
v srdcích pouští znavení
Tak běž! Jdi, couro utíkej!
Ať smích náš v křeči nikdy neslyšíš.