Jestli má být muž u porodu? To poznáte až po prožitku samém. Obecně totiž nelze říct, jestli ano nebo ne. Záleží hlavně na ženě a na našem vztahu k ní. Když mě žena poprosila, abych ji během porodu doprovázel, uklouzlo mi hloupé: “Já?“. A zachvátila mě panika. O překot jsem začal drmolit tisíce důvodů, proč bych tam vůbec neměl být. Její smutné oči mě ale donutili celou věc přehodnotit a tak jsem začal hledat důvody, proč bych tam naopak být měl. A dneska? Nelituju. I když, drahé dámy, muži by u porodu opravdu být neměli.
Staré kultury jistě věděly, proč muže k porodům nepouštěly. Kromě lehce pochopitelného rizika sexuálního problému, kdy si spojíme místa radosti, lásky a slasti s událostí zcela jinou, tak je pro muže doslova utrpení sledovat milovanou osobu, jak trpí a vědět, že nelze pomoct. Pro muže je přirozené jednat! Ne pouze přihlížet. A pokud se něco pokazí, tak ve vzteku a zoufalství dostane chuť někomu zakroutit krkem. A tak si asi kdysi pramatky řekly, že porod bude pro muže tabu.
Na druhou stranu ale staré kultury jistě věděly, že ženy by neměly být během porodu osamocené. Určitě měly nablízku někoho, koho dlouho znaly, důvěřovaly mu, což je v naprostém opaku situace, kdy se kolem vás pohybuje zástup cizích lidí. Určitě je hodně žen, kterým to nevadí a určitě je mnoho žen, které to děsí.
Takže pokud žena požádá o naši přítomnost u porodu a je patrný, že nejde o rozmar ani o zvláštní exhibicionismus, že jde o strach a její potřebu mít nablízku někoho, koho miluje a komu důvěřuje, tak asi nemáme na výběr. Bylo by lepší, aby se této role zhostila sestra, matka, její důvěrná kamarádka, prostě jiná žena. Ale dnes už nejsou vztahy, co bývaly, takže je to na nás. Nejde o ideální situaci, ale v tu chvíli nejde tak o nás, jako o ni a toho drobka, co se klube na svět, a který pocity své matky velmi intenzivně vnímá.
Mně pomohlo vyprávění babičky o mém pradědovi. Ten prošel válkami, zákopy, zažil daleko horší věci, než mě by mohl porod připadat a přesto to byl milující otec několika dětí. Takže se z toho nepotento, řekl jsem si. Začal jsem se ženou chodit svědomitě na předporodní kurzy do porodnice, abychom viděli, kde budeme, co se může stát, jak minimalizovat rizika a hlavně: Naučil jsem se, jak nebýt pouhým komparzistou. Naopak. Jak doteky a masážemi ženě skutečně ulevit. Až jsem byl na sebe hrdý, pln mužské ješitnosti. Náš vztah se velmi prohloubil a naučilo mě to respektu a úcty.
A pak to přišlo. Jako ve snu. Mžik a byl jsem na porodním sále. Jestli jsem si kdy o sobě myslel, že jsem statečný, tak to nebylo nic v porovnání s ženou, která mě sledovala i přes dlouhotrvající bolest s lehkým úsměvem. Nikdy nezapomenu, jak hledala mou ruku ve chvílích největších kontrakcí. Nebudu zacházet do detailů, protože co se stalo, je mezi ní, mnou a drobkem. Nebylo to snadné pro nikoho z nás, ale ten pocit, kdy jsem poprvé vložil drobka do náruče své ženy! To snad ani popsat nelze.
Ten den jsem se samozřejmě opil takřka do němoty. I když přesněji řečeno jsem se propil do pláče. Nakonec, když už mě nikdo neviděl, jsem jen brečel a brečel. Předtím jsem ale dal ránu pěstí svému odrazu v zrcadle, které se k mému uspokojení roztříštilo na kusy. To se asi nevědomí vyrovnalo s pocitem viny za její bolest. Dál jsme už o tom nemluvili.
Pokud vás to chlapi čeká, tak mám na závěr pár rad. Cokoli se bude dít, nesnažte se to řídit, neanalyzujte to. Pouze se vyzbrojte trpělivostí a nechte se unášet po proudu. Příroda ví nejlépe co a jak a promlouvá ústy vaší partnerky. Pouze na jejím dobrém pocitu záleží. Její pocity se přenášejí do malého drobka, takže to děláte pro ně oba. Velmi důležité je, aby alespoň nějaké tabu zůstalo. Během porodu stůjte spíš za ženou, není nutný okukovat nejintimnější místa vaší partnerky, i kdybyste hořeli zvědavostí. Ono tabu snižuje riziko sexuální poruchy, ale hlavně, každá žena by měla mít své tajemství. Netočte porod ani ho nefoťte. Je to pokleslé. Takový prožitek by měl zůstat jen v hlavě. V té naší. Právě proto, že je tak důležitý, jedinečný a vzácný. To by opravdu nemělo být dáváno nikomu a nikam. A…s láskou. Prožívejte to s láskou. Držím palce.
