Lékaři by měli svou při vyhrát!

V některých profesích je osob moc. Bývají přítěží a mívají sklon k parazitování. Je u nich typické, že vytváří víc problémů, než kolik jich řeší a vysávají kde koho a s oblibou i sebe samé. K takzvaným parazitujícím profesím bychom mohli přiřadit právníky, politiky, manažery manažerů, burzovní spekulanty, bankéře, konzultanty již zkonzultovaného, exekutory a marketingové vymývače mozků. Jejich úbytek by nebyl katastrofou. Naopak by bylo s podivem, kdyby si jejich úbytku někdo všiml. (Omlouvám se všem slušným lidem v těchto profesích, bez kterých by docházelo ke skutečně odporným věcem).

Jsou i profese, které jsou společensky veledůležité. Například popeláři. Neuvěřitelně tvrdá, těžká, nedoceněná práce. Učitelé. Lékaři!

Co to s vámi lidi je, že se tak snadno necháte vyprovokovat k nenávistným reakcím proti lékařům. Stačí drobná práce vymývačů mozků a náhle se oběť jeví agresorem, tupec zachráncem a lidé obětí. Je to naopak. Všechny předchozí vlády na lékaře kašlali věříce, že lékaři neohrozí své pacienty. Jestli z nás někdo dělal rukojmí, tak to byly vždy vlády! Vlády, které nikdy neprovedly rozumnou reformu zdravotnictví , protože stav vyhovuje tunelářům nemocnic, vyhovuje farmaceutické lobby, vyhovuje parazitujícím profesím. Komu ale nikdy nevyhovoval? Lékařům. A nám.

Až padla kosa na kámen. Jste překvapeni? Po těch letech, co se lékaři snažili na situaci upozornit? Ale jděte. Jsem rád, že k tomu došlo a nebýt této dnešní pomyslné kudle na hrdle vlády, tak by se problém zdravotnictví řešil jako doposud. To znamená nijak nebo špatně.

Pokud by lékaři skutečně odešli, tak by vina nebyla jejich, ale všech předchozích vlád i té současné. Není v našem zájmu, aby odcházeli. Je v našem zájmu, abychom konečně stáli pevně na jejich straně. Pokud jsme klesli už tak hluboko, že nedokážeme podpořit profesi jednu z nejpotřebnějších, tak si Šeherezádu opravdu zasloužíme.