Hurá volby! Bude psina...

Hurá, další volby jsou za dveřmi. Je čas zapomenout, že jsme byli celou dobu mocipánům u zadních stran slušivých obleků. Teď se budeme mít rádi. Miluji ta společná setkání s našimi politiky a se slzou v očích a neutuchající nadějí poslouchám, jak v příštím období bude vše krásné a funkční. Souhlasně přitakám, že právě oni a nikdo jiný jsou cestou k prosperitě a druhé strany jsou jen zlé, egoistické kreatury, které těží z naší naivity. Obejdu si pár stánků. Modrých, oranžových, červených i dalších a všude poslouchám to samé. To je úžasný! Tolik milých, usměvavých mužů a žen, kteří se jdou neochvějně bít za naší věc…jenže pak natažen na trávníku kouříc chutnou cigaretu, si vzpomenu…

Záběry v televizi z poslanecké sněmovny, vztyčené prostředníky, náhubkový zákon, justiční mafie, Czechtek, podivuhodné příběhy náhlých zbohatnutí, prokázané lži kolem radaru, ukládání peněz na ztracené občanky, přebíhání poslanců ze strany do strany, vraždy přátel politiků, manipulace a nátlak od expremiérových přátel a tak dále a tak podobně. Stalo se toho hodně, zatímco země nějak chátrá.

Přepadá mě vztek. Oni zase lžou! Myslí si, že jsem zapomněl, ale já nezapomněl. Mám to živě před očima.  Že je hanba nefackuje? To chce ještě jedno kafe a cigaretku. To se musí rozdýchat…vydýcháno…aha. To je jen jako. Oni dobře vědí, že my víme a proto se tak rozverně smějí. To není tragédie, to je komedie. My jako obecenstvo se máme bavit. Tak to jo. Omlouvám se vážení politici. Špatně jsem to zprvu chápal. Vy si s námi jen tak hrajete.

Tak já zase navrhuji, abychom si hráli s vámi. Mohli bychom vyhlásit nadcházející volby jako „volby klaunských nosů“. Půjdeme všichni volit s nataženými červenými nosy na nose a hádejte koho? No přeci úplně někoho jiného. Strany, o kterých se tolik nemluví. Kompletně vyčistíme Augiášův chlév a ať se ti malí a neznámí ukážou, co v nich je. Ti známí začínají být tak trochu nudní. Třeba Monarchistická strana Čech, to by byla větší legrace než „náhubkový zákon“, nebo Balbínova poetická strana a dále třeba Pravý blok Petra Cibulky. To bychom se jako lidi nasmáli, kdyby se inkvizitor komunistických agentů dostal do vysoké politiky.

Tak co? Užijeme si trochu srandy, nebo si dál budeme stěžovat?