Tanec rolb aneb sci-fi offline

Horní Mísečky

  Horská (nikoliv horká) noční obloha byla 3 týden roku 2009 jako vymetená. Krásné inverzní počasí umožnilo prožít těchto 7 dní nádherným způsobem.  Přes den sluníčka jak v červenci, noční obloha posetá hvězdami. Ideální lyžařské podmínky, malá návštěva, ideální doba na to si zajezdit zhusta na prkně. Já neváhal a užíval si krásné (nádherné) počasí a pocit, že je všechno kolem (a pod) utopeno v oceánu mlhy a smogu.

  Jednoho večera jsem se vydal na průzkum úpravy sjezdovek. Stačil mi na to malý přibližovací vlek (tréninková louka). Načasování bylo opravdu skvělé. Když jsem dorazil na místo, po „louce" se proháněly hned čtyři masivní rolby jako vystřižené ze sci-fi filmů. Jen místo zkoumání vzdálených planet a jejich terénu, byli tyto určeny „jen" k „uválení" sněhu.

  Nic však tato skutečnost neubrala dojmu z jejich divokého tance. Čtyři mohutní roboti valící se noční krajinou berou dech. Předváděli svoje kouzla a svou převahu nad kopcem.

  Zatím se nachází v jejich útrobách člověk, ale o ten pocit, že jsem někde v Matrixu, o ten mne tahle skutečnost nepřipravila.

  Jak tam tak stojím a koukám na ně ... čekám, až se jedna z nich vznese a přesune se výše na kopec. Nebo odletí někam nahoru a daleko.

  Ano, to je to poslední, ten poslední krok do jámy budoucna. Rolba vznášející se ve vzduchu, jehož vířením mění uklouzaný sníh na nový prašánek.

  Ale jinak mám pocit, že už je to tady.

  Ten pocit mi nenavodila auta na hybridní pohon, možnost zaletět si kam a kdy chci, super skvělé moderní léky, výkonné zbraně a ekologická hrozba.

  Až když jsem uviděl čtyři super futuristické rolby-roboty válet sníh na loučce v české republice, až tehdy mě to praštilo do očí. Sci-fi je tu a já se toho dožil.

  Snad si to spolu užijeme.