Je dobře, že neustoupíme z povinného očkování. Ale…

Jsem proti tomu, aby naše země ustoupila z povinného očkování. Jednoznačně. Ale to neznamená, že bychom neměli  hledat optimální řešení pro všechny a s rodiči  diskutovat o postupech.

A především o tom, co je pro jejich dítě to nejlepší.

Shrnu svůj základní postoj k očkování.

Za prvé: Je to jeden z nejužitečnějších  vědeckých objevů z pohledu lidstva. Díky němu se podařilo vymýtit nemoci, na které umíraly miliony dětí – černý kašel, pravé neštovice, tuberkulóza a další. Tato země dokázala zavést v minulosti velmi efektivní systém očkování zachycující téměř 100 % dětí. Proto jsme řadu z těchto nemocí vlastně dlouhé roky „nemuseli“ řešit. Důsledkem toho rodiče tyto nemoci nepovažují za nebezpečí. V některých případech mají možná i pravdu, ale například u spalniček se ukazuje, že nebezpečím být opět mohou, pokud proti nim nebude populace očkováním chráněna. To nemluvíme  např. o černém kašli, který ohrožuje nejvíce ty nejmenší děti.

Za druhé: Je důležitý fakt,  že  očkování  je skutečně účinné, když proočkovanost populace dosáhne  nejméně  95 procent. Jinak hrozí šíření nemoci. Až těch  95 procent očkovaných zajistí přerušení linie nakažlivosti. To znamená, že dojde i k ochraně těch, kteří z nějakého důvodu skutečně očkováni  být nemohou (např. děti s onkologickými onemocněními). To je důvod, proč stát vyžaduje očkování i pod pohrůžkou sankce. (Tou je vlastně nepřijetí nenaočkovaného dítěte do zařízení předškolní výchovy). Logicky dochází ke střetu dvou principů. Na jedné straně je rozhodovací svoboda rodičů, na straně druhé veřejný zájem zastupovaný státem. Společný jmenovatelem obou by měl být nejlepší zájem dítěte.

Jsem pro širokou veřejnou diskusi.  Musíme co nejpřesněji  a velmi zodpovědně odpovědět na otázky, které rodiče dětí kladou. Jak tvrdě a proč má být očkování vymáháno? Má být vymáhán (a hrazen) jeden konkrétní postup?  Do jaké míry může být na rodičích, aby pro svoje děti zvolili alternativní verze? A konečně: Je seznam a harmonogram povinných očkování skutečně „v pořádku“ nebo je příliš rozsáhlý a pevný? A proč?

V minulém roce úřady řešily cca 800 případů stížností na komplikace. Jen u jednotek se ukázala příčinná souvislost s očkováním.

Stát nyní dělá velmi vstřícný krok. Vyplňuje právní mezeru pro možnost domoci se odškodnění při případných komplikacích po očkování.  Navrhuje zřídit fond, který by odškodňoval pacienty (primárně děti, ale může se to týkat i dospělých) po případných komplikacích vyvolaných vakcínami. Dneska je situace taková, že se odškodnění pacient nedovolá nebo přímou odpovědnost za  komplikace nese lékař. To je absurdní – protože lékař má povinnost očkovat, zároveň nemá jakoukoliv možnost ovlivnit vakcínu.

Nemyslím si, že by se dalo zdraví a život dítěte vyvážit penězi. Domnívala jsem se, že jestliže se něco takového dělá, je to spíš přiznání, že očkování může způsobit problém. Je ale pravda, že  navrhovaný Fond doplňuje náš právní řád, ve kterém po přijetí nového občanského zákona zmizela možnost případného odškodnění se domoci.  A ženy, které jsou představitelkami matek, které nechtějí své děti očkovat , tvrdí, že to přece jen může  některé rodiče uklidnit. No, možná.

Musíme ale diskutovat o tom, zda je u očkování dostatečně přesně definována správná praxe např. při přiznávání kontraindikací.  A jak je možné se ze strany rodiče ohradit, pokud j správná praxe  lékařem porušena.

Co na této diskusi považuji za naprosto nejsložitější, to je odfiltrovat z ní lobbystické vstupy farmaceutických společností. Protože nesmíme zapomínat ani na ten fakt, že očkování je také velký byznys. A zároveň je potřeba, abychom nenechali tuto diskusi ovládnout alternativními „ezo“ hlasy. Považuji za velký úkol pro příští roky –  najít opravdu dobrou hranici mezi svobodou rodičů, zásadní ochranou dětí  očkováním a  zájmem státu na ochranu veřejného zdraví.

Ptát se musíme, zda kombinace 6 očkovacích látek aplikovaných současně v tzv. hexavakcíně není přece jen pro slabší dítě příliš. Jasně stanoveno musí být, zda současně s tímto očkováním lze podat další očkovací látku, jak se často v dětských ordinacích děje. Dnes mnohdy lékaři podle matek jen neradi odsunují termín očkování u dítěte a je velmi rozdílná praxe v případě přiznávání kontraindikací.  Bylo by dobré, kdyby se na tom lékaři shodli. Jinak to vypadá, že funguje trh v oblasti, ve které nikdy být neměl.

Očkování je prostě společenská otázka, která leží mnoha lidem skutečně silně na srdci. Příznivcům, protože se bojí epidemií, odpůrcům, protože se bojí individuálních komplikací. V takové situaci má přijít stát a vyvolat skutečně širokou diskusi. A jak říkám – snad ani ne tak o tom, zda je očkování dobré nebo špatné. Je vždycky prospěchem pro dítě i dospělého. Chrání je. Spíše je třeba mluvit o tom,  jak vyloučit a řešit rizika, která očkování  individuálně může nést. A zda to, co vymáháme, je dostatečně odůvodňováno a nebylo by to možné definovat jinak.

Přeji všem dětem i jejich rodičům hodně zdraví.