aneb těch nejlepších 6 měsíců v mém životě. Jak je to možné? Zkrátka mám úžasné dítě, které mě proměnilo v bezednou slámku, uvnitř které se nachází láska.
V mém posledním článku jsem se s vámi podělila o začátcích, které jsme si s Oliver
em zažili, ať už to byly zážitky dobré, zlé, veselé, smutné, mám pocit, že čím jsem mámou déle, tím vše dostává svůj smysl, řád, já jsem spokojenější a mé dítě rovněž.
Ráda bych ještě předtím, než mne všichni čtenáři odsoudí, že jsem sluníčková mamina, která zažívá jen sluníčkové chvíle, tak vás vyvedu z omylu.
Můj život minulý nikterak nenasvědčoval tomu, že bych v brzké době byla rodič, žila jsem spíše free life, který neměl hranice, pravidla, nic nebylo zakázané, ničeho nebylo moc, ráno po večírku, když nebyla ostuda, nebyl to dobrý večírek. Zkrátka jsem nevedla ukázkový život budoucí matky.
Mnoho mých přátel žije domácí život, čekajíc na svého vytouženého potomka a bohužel se tento stav tedy „jiný stav“ nedaří. Zatímco druhá polovina mých přátel, vedla obdobný život jako já a hle – máme rodiny a vedeme životy o 360° odlišné než doposud.
A DÍKY BOHU! – tedy alespoň za mě.
Jsem typ člověka, který vyhledává spíše samotu, než společnost a je drtivou většinu času doma, než mezi lidmi. Můj muž mě s oblibou nazývá „asociálem“ jelikož on je můj přesný opak.
Ovšem s příchodem dítěte se můj klid, samota a věčné vysedávání doma nedalo skloubit dohromady a mohu říci, že díky miminku jsem více zapojená mezi lidi, protože je najednou po mě resp. Po mém dítěti větší sháňka.
Přišlo mi to vhod.
Oliver je díky Bohu naprosto úžasné dítě, takže i přestože jsem po dítěti přecitlivěle netoužila, nebyl vymodlený, ale ani úplně neplánovaný (řekli jsme si, že to budeme zkoušet, většinou to vyjde, tak za rok/dva – s tímto jsme do toho šli), tak jsem za něj vděčná a jsem moc ráda, že ho ve svém životě mám.
Každé ráno, od doby co se umí převalit na bříško, mě budí olizováním mé ruky.
Jak jsem psala ve svých předchozích článcích, spíme s ním v posteli, takže slintat na maminku je bezproblémová činnost. Tímto náš den začíná – olíznutá ruka, mumlající dítě, které po mě nelítostně, o půl 9 ráno požaduje, abych se vzbudila a mumlala s ním.
Jako hodná milující maminka s okamžitým náběhem úsměvu ve tváři uposlechnu rozkazu malého prince Olivera a „dřystáme“ klidně i do 10, dokud nemá hlad.
Začala jsem mu kupovat přesnídávky, které smíchám s piškoty, nebo rovnou koupím takové sladké příkrmy, které už sušenky, piškoty aj. obsahují.
„Skřítek“ ( jak svého syna s oblibou nazývám, díky jeho klapatým ouškům) si pošmákne, krásně jí, opravdu musím říct, žádné nucení, nebo nálety Mig 25 foxbatu se nekonají, otvírá pusku a dělá u toho „mam,mnam,mmm“ J
Následně po jídle a pár minutách hraní, jde spinkat.
Okolo 11h usne a s ledovým klidem spí hodinu, občas i dvě, ale to je spíše výjimka, než pravidlo.
Já si ve své volné hodince buďto pročtu novinky, napíšu si jako právě teď článek na blog a nebo což je u mě z 99% uklízím, jelikož jsem pedant na úklid, tak téměř pořád něco „pígluju“.
Po-té co se vzbudí, ještě chviličku leží v postýlce – kterou jsme přestěhovali dolů do obýváku, abychom ji alespoň přes den využili, když nám na noc není vhod.
Když už začne tak trochu mrčet, tak na něj nakouknu, načež se začne usmívat, culit, házet stydlivé pózy a už ví, že dostane čajík a vysvobození v podobně volnosti na dece, na zemi.
Když už Olieho nebaví válet sudy na zemi, plazit se, tak ho dám do aktivního centra, které jsem mu pořídila, přibližně před měsícem a nemůžu si vynachválit tuto vymoženost, „skřítek“ centrum naprosto zbožňuje, zvládne si tam hrát, jak já říkám „drandit“ až půl hodiny.
Když si tak krásně hraje, valí se na zemi, loví kočky, tak mu jdu uvařit brambor, který následně smíchám s nějakou zeleninou, nebo zeleninovým příkrmem a aby to neměl jen samou zeleninu, tak vždy otevřu i sladkou přesnídávku a na kousíček mu vždy dám takovou tu lahodnou tečku. Společně s jeho obědem vařím i „dospělácký“ jídlo.
Po obědě dostane ještě prso, protože stále kojím, tak aby byl úplně spokojený, dostane ještě pořádnou vitamínovou bombu od maminky. J
Jakmile dokojím, následuje klasické brknutí, nechám malého cca. Půl hodiny vytrávit a po-té jdeme ven na procházku.
Bydlíme na vesnici, které má tam i zpět okolo 4-5km, takže nahodím Olivera do šátku a jdeme si projít vesnici tam a zase zpátky. Během procházky mi samozřejmě zase usne a tehdy už spí minimálně ty 2 hodiny.
Během tohoto volného času, dle počasí trávím svůj čas. Samozřejmě co jsem nestihla uklidit, si douklízím a pak už mě čeká jen válení se na zahradě, když svítí sluníčko, tak opaluju tělo, když počasí nepřeje, zapnu si seriál (nejlépe: big bang theory, penny dreadful, game of thrones, orange is the new black, dexter, american horor story, misfits,scream queens atd. – tyto seriály střídám stále dokola, dokud nevyjde nová série, nebo nenajdu jiný, který mě nadchne.)
Olie se vzbudí a většinou, chvíli potom přijde tatínek domů, který si ho následně přebere do své péče a já mám čas na takové ty ženské povinnosti, případně se můžu věnovat sobě.
Většinou tak 3x do týdne máme návštěvu, takže máme stále doma veselo. Jestliže nedojede návštěva k nám, chodíme po návštěvách my.
O víkendu jezdíme do města na baráček, kde trávíme čas u bazénu s rodinou, podnikáme výlety, grilujeme s přáteli, nebo když se nám právě nic moc nechce, sedneme na terasu u nás na baráčku, koukáme na „streamy“ a povídáme si.
Po celý týden je Oliver ukázkové dítě, samozřejmě, jakmile se mu něco nelíbí, umí si říct, umí si zařvat i zamrčet, ovšem stává se to velmi sporadicky.
Přestože se ho snažím vychovávat skrz mou náruč, tak bravurně zvládá fungovat i mimo ni a řvaním si ji nevynucuje.
Naopak co je pro něj naprosto nepostradatelnou záležitostí, je stavět se na vlastní nohy – takže aktivní centrum je mnohdy lepší útěcha a přítel, než maminčina vřelá a láskyplná náruč.
Během dne stíháme tančit, zpívat, hlavně tedy „let it go“ z filmu Ledové království a na tanec jsou nejlepší uptown funk a watch me u toho se Olie válí smíchy. J
Odpoledne malý dostane ještě nějaké dobroty v podobě ovoce, přesnídávky atd.
Koupání přichází pravidelně každý den v 19h – to rovněž miluje, cáká vodu všude kolem, kope nohama, směje se na všechny strany, co dodat – malý Vodnář J
Po-té kašička s mléčkem, prso a spánek.
Nemohu říci, že by pro mě mateřství bylo stereotypní, pořád se snažím vymýšlet pro dítě aktivity, nebo naopak ho nechávám se svými hračkami, jeho fantazií ať se taky snaží.
Díky Olivera mám teď kolem sebe spousty lidí, vidím se daleko více s rodinou, kamarádky, které měly děti dříve, než já si ke mně opět našly cestu, protože je „konečně chápu“. Ovšem také díky dítěte jsem o některé své „přátelé“ přišla.
Ještě než jsem dítě měla, plánovala jsem si nejprve rozjet pořádně kariéru, kterou jsem měla dle mého skvěle rozběhnutou, rok před otěhotněním se mi podařilo potřetí postoupit výše v pracovní pozici, ve stejné firmě, takže vše nasvědčovalo tomu, že se mi bud dařit, ovšem nakonec vše dopadlo jinak, já s naprosto vážnou tváří konstatuji, dopadlo to tak, jak mělo.
Je pravdou, že můj muž se do mě zamilovat právě díky mé pracovitosti a píli, se kterou jsem se do práce pouštěla, protože miluje ambiciózní ženy, které jsou samostatné a především kariéristky.
Troufám si říci, že po-té co máme syna, tak se do mě zamiloval jedenkrát tolik. Vzhledem k tomu, že byl u porodu, tak vše zažíval na 110%. Po porodu mi řekl to nejkrásnější vyznání lásky a od té doby je pro mě, v mých očích ten nejlepší otec, kterého si můžeme jako rodina přát.
Nebudu vám vykládat, jaký jsem měla porod, protože bytostně nesnáším řeči maminek, které se musí veřejně politovat, jak to měly těžké apod. Každopádně stoupla jsem ve svých očích a očích Michala na ceně, s jistotou mohu říct, zvládnu už vše!
Jsem moc ráda, že jsem pro něj zůstala ta dokonalá, silná, samostatná žena, přestože s Oliverem je snadné pořízení, jelikož je naprosto dokonalý, tak starat a pečovat o dítě, není jako si pořídit domácího mazlíčka.
Za dítětem stojí spoustu trpělivosti, úsilí, spolupráce rodičů a hlavně tolik lásky.
Jsem hrdá na to, že jsem se mohla stát maminkou, snažím se být tou nejlepší, jakou si dítě může přát, má náruč je vždy otevřená, má trpělivost je nekonečná a láska, která nikdy nejde spát.
Za mě na závěr, naše společné soužití je úžasné, klidné, Oliver je šikovný, motoriku zvládá perfektně, paní doktorka neustále vychvaluje náš vzájemný klid, který přenášíme jeden na druhého.
Pohádkový život.
