Tak jo! uznávám, mateřská dovolená, není takové lehárko, jak jsem si doposud myslela. Stěhování? Žádný problém přeci, proč každý "mrčí" že by raději vyhořel... Z počátku jsem nechápala... A co na to vše moje chlupaté kočičí lásky?
Konečně se mi podařilo pochopit, co ty matky pořád "remcají" že jejich dítě je "satanovo sémě" a nezvládají se kolem něj ohánět.
Pokaždé, když jsem takový příspěvek četla, nebo slyšela podobná slova, tak jsem mávla rukou s myšlenkou, že určitě přehání, jelikož nemají nic jiného na práci, než se starat o dítě, tak "o co jde"?
Došlo i na mě!
Můj milovaný synátor se ve svých 7mi měsících začal stavět na kolena a chodit po čtyřech, včera se mu podařil nový "kaskadérský" kousek a postavil se v postýlce.
Jsem na měkko, což je pravda. Nemusím mu nijak pomáhat, nutit ho všemi podpůrnými prostředky aby seděl, stál apod.
S tím souvisí i větší ostražitost. Sice se to mé dítko zabaví samo, "ťape" za kočkami, za hračkami, hlavně teda za jakýmkoliv kabelem, drátem, to je pro něj lákadlo největší.
Musím být neustále ve střehu, ať ty kabele nepojídá, ať se nikde nepraští, protože je ještě trošku "bulatý".
Jakmile "zmerčí" stůl, gauč, tv stolek, tak natahuje ruce a chce se postavit, znova musím "vyběhnout" a hlídat, aby se nepraštil do hlavy, aby škaredě nespadl, protože už si "božátko" tolikrát natloukl, jenže pro něj to zatím není žádné ponaučení.
Takže oči na "šťopky" a jsem jestřábem.
Ve svém posledním článku jsem psala, že se stěhujeme, tak konečně UŽ!
Bydlíme zatím v bytě od moji švagrové, než se nám "postaví" vlastní. Začít se stavbou bychom mohli do měsíce a hotovo by mělo být okolo prosince.
Doufejme, že to tak bude, jelikož jsem opravdu nesvá z toho, že mám 3/4 svého šatníku ve sklepě v pytlích, nemluvě o mých botách, které miluju.
V "novém" bytě je naše pouze postýlka a postel, jinak vše původní. Samozřejmě jsem si tady musela nastěhovat bytové doplňky, vůně, svíčky, košíčky atd. Protože bez dekorace a vůní nedokážu žít (haha).
Řeknu vám vystěhovat 4+1 rodinný dům a ještě ho uklidit, vyčistit atd. tak aby nebylo poznat, že tam kdy kdo bydlel je nadlidský úkol.
Když jsme dům předávali, tak si umíte představit našeho pronajímatele, který chodil pomalu s lupou u oka a hledat co se mu kde nelíbí.
Připomínky typu, že jsme tohle neuklidili, tohle je špatně atd. Otvíraly se mi kudly v kapse, protože já jsem na úklid "magor" a když mi někdo řekne, že jsem cokoliv zanedbala, nesu to velmi těžce.
Jelikož úklidu věnuji spoustu volného času a jakmile vás někdo bodne takovými slovy, tak mi přijde, že jsem se dřela úplně zbytečně.
Tohle není jen případ tohoto úklidu, ale celkově.
Každopádně jsme to zvládli, dům je předaný, my jsme vystěhovaní a nastěhovaní.
Stěhovali jsme +/- 3 dny. Nejprve jsme vozili věci, bez kterých se obejdeme, další den jsme vozili nábytek, oblečení a poslední den jsme vzali co se nám nevešlo.
Když jsme si hráli na stěhováky a uklízečky, tak nám Olivera hlídaly babičky, tety.
V neděli, když jsem potřebovala dát byt dokupy, uspořádat si věci atd, tak švagrová vzala Olivera do šátku, svého 16ti měsíčního syna za ruku a šli nakupovat.
Měla jsem teda možnost si vše udělat jak potřebuji a za to jsem byla vděčná.
Je pravdou, že pořád se neumíme zžít s menším prostorem a přijde mi, jakoby bylo všechno všude a jen co nechám skleničku na kuchyňské lince, tak jsem špatná z toho, že je to "bordel".
Musím si hold zvyknout na tu chvilku a povznést se nad tím.
Moje milované kočičí krásky.
Chudinky chlupaté si zažily v pořadí 4tou "stěhovačku".
Nejprve jsme je nastěhovali k mému muži do bytu, když jsme spolu ještě nežili, následně jsme se
přestěhovali do bytu většího, ale bohužel to byl byt v 5tém patře, bez výtahu a já se okolo 7-8 měsíce těhotensví neunesla.
Nehledě na to, že mi hrozil předčasný porod, pokud se budu jakkoliv namáhat, takže jsme hledali jiné bydlení i proto, že tahat dítě a nákupy do nejvyššího patra domu, nebylo ideální, když jsem nosila malého "Otesánka".
Našli jsme si krásný domeček kousek za Opavou, nájem byl nízký, to sice bylo pěkné, ale služby za bydlení?
Nevím jestli my jsme tak "rozmazlení" a neumíme šetřit, nebo nevím z jakého důvodu jsme měli desetitisícové nedoplatky za elektřinu, plyn ...
Potom všem možném a nemožném, jsme se rozhodli jít do hypotéky a postavit si vlastní.
Každý z nás chce mít vlastní bydlení.
Kočičky s námi kočují, opravdu se nám každý směje, že jsme jak "kočovní cikáni".
Bohužel, je mi jich velmi líto, když je čeká taková obrovská změna, nesou to prvních pár dní velmi těžce, neustále jsou na nás nalepené, protože tuší, že se něco bude dít.
Možná mají pocit, že je chceme dát pryč, nebo nás tím žádají "prosím už ne, už další stěhování ne".
Nechceme je tím nijak trápit, to víte, že ne. Kočičí štěstí je pro nás velmi důležité, ale naše pohodlí a budoucnost rovněž.
Slavnostně přísahám, že už jen poslední stěhování a budou to královny svého vlastního zámku až do konce jejich i našich dnů.
PS. Než jsem se pustila do psaní, tak jsem svého synáčka zrovna uspala v náručí.
PPS. Během celého mého psaní, ležely obě kočičky u mě, každá z jedné strany.
Jsem tak spokojená. :-)
