Nebylo mi ještě ani "náct", když jsem po nedělích pomáhala rodičům za pultem a přispívala jsem tak ke krmení hladových krků spoluobyvatel naší malebné vesničky. Obchod se smíšeným zbožím, bistrobar, hračkářství... Prostory, v nichž jsem vyrůstala. A jakožto správňácká holka z obchodnické rodiny jsem stávající maloobchodníky oproti masovým obchodním centrům vždy podporovala. Avšak bohužel jen slovně.
Správňácká holka z obchodnické rodiny se paradoxně stala workoholikem, který nakupuje v 90 % právě v obchodních domech. Proč? Z pohodlnosti. Otevírací doba obchodních center mi umožňuje zvednout se z kancelářské židle, až odbijí večerní hodiny, navíc fakt, že je v obchodním centru vše "pod jednou střechou" mi dává možnost prakticky oběhnout všechno naráz a od rohlíku ke spodnímu prádlu je to jako bys kamenem dohodil.
A tak jsem se stala pravidelnou zákaznicí Neoluxoru a podobných knihkupectví, kde se to hemží potencionálními čtenáři jako v mraveništi, kde se s jinými nakupující peru o produkty, ale také o místo ve frontě, kde se zdráhám říci prodavačce o radu, protože často nemá možnost, ale hlavně ani chuť mi pomoci.
Jednoho krásného večera mě však okolnosti zavedly do ulice Štěpánské (u Václavského náměstí), konkrétně do knihkupectví Seidl. Šla jsem si pro poezii konkrétního autora, která je k dostání pouze na zmíněném místě. Měla jsem v plánu stihnout knihkupectví najít do zavíračky, "vlítnout" tam, zeptat se na onu poezii a utíkat domů do postele. Ale to jsem ještě nevěděla, jaký kouzelný zážitek mě čeká.
Příjemně překvapená jsem byla už výlohou plnou zajímavých knih různých žánrů. A dost dobře jsem si dokázala představit, že kdyby ono knihkupectví stálo na cestě, kterou chodím do práce, každé ráno (i každý večer) bych se zvídavě "začetla" do výlohy a jen máloco by mne dokázalo odtrhnout.
A pak jsem vešla dovnitř. Jako bych se vrátila o pár let zpátky. Voňavé knihkupectví na mě dýchlo svou atmosférou, až se mi skoro zamotala hlava... a já si uvědomila, že v posledních pár letech jsem opravdu navštěvovala pouze známé řetězce knihkupectví. A na tyhle menší, leč neméně významné, jsem zcela zapomněla.
Knihkupectví Seidl je přeplněno knihovnami a pultíky. A nabídka knížek je tak veliká, že jsem nevěděla, kam se dívat dřív, v kterém skvostu listovat jako první. Pan prodavač a paní prodavačka se nejen mile usmívají a jsem si jistá, že umí svému zákazníkovi dobře poradit, ale hlavně: svou práci buď mají tolik rádi, že to z nich srší už na dálku a nebo jsou tolik dobrými herci, že je nemáte šanci prokouknout. Kouzlu okamžiku přispěl i starší typ pokladny a světe div se... knihy, které jsem si vybrala, mi byly pár ladnými pohyby a v několika vteřinách krásně zabaleny do papíru s logem knihkupectví. A tak jsem si domů pyšně nesla balíček knih, ze kterých jsem měla tentokrát ještě větší radost než obvykle.
Možná někteří pořád čekáte na ten úžasný okamžik, který přijde, ale pointa je už za námi. Pro někoho obyčejný nákup knihy se pro mne stal nádhernou chvílí, kterou si velmi ráda v brzké době zopakuji.
(Děkuji, milá Karlo...)
