Když jsou všichni žirafy, já budu radši hroch

Fráze "kdo není na Facebooku, jako by nebyl" už téměř zlidověla. A bohužel je z velké části pravdivá. Že ne?

Copak jste ještě neslyšeli v tramvaji (nebo kdekoliv jinde) povídat si partu lidí o něčem, co zrovna frčelo na Facebooku a vy jste vůbec nevěděli, „vo co go?!“ Já běžně. A to jsem na sociálních sítích pečená vařená.

Aktuálně letí světem žirafy. Jak blbý nápad a jak se chytil! Že nevíte, o co jde? Pokud je vám to jedno a sociální sítě jsou vám – víte kde, pak pusťte proboha žirafy z hlavy a buďte dál jedním ze šťastných lidí na této planetě. V případě, že jste ale tak posedlí a zvídaví jako já (no jo, jsem ženská každým coulem), budete se muset přihlásit na Facebook nebo si přečíst jeden z osvětlujících článků. Doporučuji tyto – v češtině a v angličtině.

A tak to ve světě sociálních sítí chodí. Ovšem… opravdu všech? Naštěstí ne. Níže uvádím deset důvodů, proč trávím mnohem raději vlastní čas na Twitteru, než na Facebooku (tedy samozřejmě za předpokladu, že srovnávám pouze čas strávený na sociálních sítích, nikoliv čas strávený se svými blízkými… aneb předcházím námitkám, které zaručeně přijdou).

10 DŮVODŮ, PROČ MÁM RADĚJI TWITTER NEŽ FACEBOOK

1. Nemusím číst 99 % balastu, abych zaznamenala jedno procento užitečných komentářů (v případě Facebooku takzvaný status, v případě Twitteru tweet), na Twitteru píše jen málokdo, co právě snídal.

2. Míjí mě fotografie buclatých dětiček mých bývalých spolužáků. Pro omluvu všem spolužákům: miluju děti a jsem ohromně ráda, že alespoň Facebook mi zprostředkovává pohled do zákulisí životů lidí, s nimiž jsem toho mnoho prožila, ale čeho je moc, toho je moc… (Vždyť já vlastně ani nevím, jak vypadají mí spolužáci, ale o jejich dětech se mi v noci zdává.)

3. O fotografiích (většinou) slečen s našpulenými rty (v případě fotografie celé postavy také s vyhnanými prsy do nebeských výšin) ani nemluvě. Moje mladší sestra si myslí, že jsem vzhledem k této problematice stará generace, která tomuto nerozumí a ačkoliv její inteligence dosahuje nevídaných výšin, takové fotografie jsou prý zcela v normě zdravého rozumu. Já nevím, nerozumím tomu.

4. Na Twitteru se dozvím mnoho zajímavých názorů na aktuální politické situace (především, když sleduji účet Václava Moravce a dalších zajímavých lidí, které většinou vídáte na ČT24).

5. Málokdo si na Twitteru lajkuje / favorizuje (respektive v češtině oblíbí) svůj vlastní příspěvek.

6. Na Twitteru vás nikdo nebuzeruje, že jste si ho „odebrali z přátel“. Pokud si na Facebooku někoho odeberete z přátel, snadno to pozná, jelikož na Facebooku funguje přátelství oboustranně. Nemáte v přátelích vy jeho, nemá ani on vás. Na Twitteru funguje „sledování“ jednostranně, pokud vás tedy někdo přestane sledovat, většinou se to ani nedozvíte. Pokud vás naopak někdo přestane bavit, uděláte mu "pápá", aniž by na vás na oplátku vyplazoval jazyk (v tom lepším případě).

7. Na Twitteru jsou uživatelé struční a věcní (páč jim nic jiného nezbývá. Twitter povoluje díky bohu komentář o 140 znacích).

8. Málokdo zakládá na Twitteru profily miminkům, domácím mazlíčkům a věcem. Na Facebooku jich je až běda. Najdete zde profily pejsků, kočiček, králíčků, aut, motorek, panenek, miminek v bříšku či plyšáků. Opravdu chcete sledovat, jak se má morče vašeho souseda? Dobře vám tak.

9. Na Twitteru vás nikdo nemůže přidat do hromadné konverzace. Na Facebooku můžete vytvořit hromadnou zprávu (diskuzi), do které zahrnete kohokoliv ze svých přátel. Běžně se tak stávám obětí zpráv typu „pojďte dnes všichni na dízu, ožerem se a bude nám hej“. Hej mi bude, až vypadnu z této konverzace.

10. Rodiče mně a sestře říkávali: "když chtějí být všichni labutí, buďte radši káčátky". A když jsou všichni žirafy, já budu radši hroch.

A né, že teď všichni polezete na Twitter. ;)