Bajky a ponaučení

Po letech jsem se vrátila k četbě bajek. A na konci každého krátkého, leč poučného příběhu, se musím pousmát. Snad není příběhu, ve kterém bych se nenašla. Ano, většinou se nacházím v těch zvířatech hloupých, kterým z příběhu vyplývá ponaučení.

Již na základní škole jsem znala definici pojmu bajka. Proč mi už tenkrát nedošlo, že jejich četba by měla být mým každodenním chlebem? Možná bych pak zabránila svým chybným krokům. A nebo si každý tvor (ať už zvíře či člověk) musí špatným směrem ukročit sám, protože varování druhých ("neolizuj to namrzlé zábradlí!") nám jaksi už odmala letí jedních uchem dovnitř, avšak druhým ven... Jak jsem nenáviděla větu: "Já ti to říkal/a!"

No a protože punc dospělého jsem již před léty získala, dovolte mi - s pomocí La Fontainovy bajky - být zase jednou poučnou.

"Jsou lidi, kteří sotva uslyšeli dobrá ponaučení, začínají už sami poučovat druhé, " pravil Epiktétos. A díky blbcům jako jsem já mohou vznikat tak krásné a chytré citáty. :o)


Nespokojenec a žalud

Honza byl takový věčný nespokojenec. Když bylo krásně a svítilo sluníčko, naříkal, že je mu horko a přál si, aby přišel déšť. Když potom pršelo, reptal, že nesvítí slunce a všechno promokne. Nikdy se mu nic nelíbilo, nikdo se mu ničím nezavděčil. A tak si pořád jen stěžoval, nic mu nebylo vhod.
Jednou, když jen tak ležel pod velikým dubem a odpočíval, uviděl nad sebou maličké žaludy.
"To je ale nerozumné," pomyslil si Honza. "Na tak mohutném stromě takové maličké žaludy. Tam by měly růst krásné, velké dýně. Je to ale na světě divně zařízeno, to já bych to všechno docela jinak udělal."
Netrvalo dlouho a Honza ze samého přemítání tvrdě usnul. V tom však zafoukal vítr, větve dubu se roztřásly a několik žaludů spadlo dolů. Jeden se ale strefil Honzovi rovnou do hlavy. Ten se lekl, rychle vyskočil a nahlas vykřikl: "Jéejeje, to byla ale rána!"
A pak si s úlevou pomyslil: "Ještě, že na dubu rostou jenom malinké žaludy, jak by asi vypadala moje ubohá hlava, kdyby tam rostly obrovské dýně."
A tak byl poprvé v životě Honza s něčím spokojen.
Vždyť někdy stačí jenom malé klepnutí, aby člověk konečně k rozumu přišel.

citováno z knihy: Bajky ~ La Fontaine, Jiří Trnka (STUDIO trnka; 2008)