Láska. Ta nebezpečná věc

Nedokážu ji definovat. Pouze tuším, velmi mlhavě. Ale jedno vím: ona je tím, po čem toužím nejvíc. Nejvíc ve svém životě. A jestli je můj život něčím bohatý - pak právě tím...

 

       Muži snad prominou. Ano, jsou i takoví, o kterých přemýšlím, a myslím, že by bylo krásné se s nimi milovat. Ale to není přesně to, co mám teď na mysli.

       Muž je nádhernou múzou, je inspirací. A - spolu s Lucií Bílou (výjimečně!) říkám - je krásným pohlavím. Žena je pohlaví něžné, a muž krásné. Ale je to jen motýl, který odletí do noci...

 

       Koukám ven do tmy.

 

       Krása, co zatřepetá křídly, a je pryč. Žhavý polibek, co chladne na rtech. Pan Plzák říkával, že - toť vše. Víc nečekej. Ale kdo - ksakru - vymyslel touhu po Lásce?

       Pan Plzák mě málem přesvědčil, a můj život se smrskl jak sušené ovoce. Hruška, švestka, jabko... nevím co. Ne, nejde to, přátelé. Mám-li žít, tak musím věřit - Láska je. A jestli není, pane Plzáku, chci umřít.

       Hned.

 

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Gabriela Janská | pátek 25.3.2011 20:22 | karma článku: 9,58 | přečteno: 743x