Jmenuji se Dieudonné a nejsem antisemita
Jmenuje se Dieudonné a je to Francouz. Jeho rodiče se rozvedli, když mu byl rok. Vychovávala ho matka. Navštěvoval katolickou školu, ačkoli matka sama byla buddhistka. Že vás to nezajímá? Hmm, vydržte, to nejlepší teprve přijde.
Získal bakalářský titul v počítačové vědě. Prorazil jako komik v duu spolu se svým kamarádem z dětství, židovským hercem a komikem Élie Semounem. A zatímco hráli po pařížských kavárnách a barech (představuju si francouzskou obdobu českých skečů Na stojáka), živil se jako obchodník. Prodával auta, telefony, kopírky. S parťákem si dělali legraci hlavně z rasových předsudků a stereotypů. Francouzsky bohužel neumím, takže nedokážu posoudit, jak moc vtipní byli. Ale své obecenstvo si jasně našli. V devadesátých letech už se společně objevovali v televizi. Asi od roku 1997 se dvojice rozdělila a Dieudonné proslul svými „one man show“.
A pak se mu něco stalo. Nevím co, ale k něčemu dojít muselo – třeba pád ze schodů nebo zápal mozkových blan (internet v tomto ohledu mlčí) – a asi od roku 2002 ho vtipná múza začala opouštět. I to se bohužel stává, ovšem tu jeho chudinku muselo zardousit něco hodně silného.
Najednou prohlašuje, že je mu bližší charisma bina Ladina než George Bushe. A to je teprve vlažný začátek jeho „prozření“. V roce 2003 se objevuje v televizní show převlečený za židovského osadníka, v khaki maskáčích a s židovským kloboukem na hlavě vykřikuje pozdrav „Israel“. No, zlí jazykové tvrdí, že řval „Isra-Heil“. A pak to jde samospádem. Ani není důležité v jakém pořadí. Vzpomínky na holocaust pojmenuje „vzpomínkovou pornografií“, Ústřední radu francouzských Židů nazývá na tiskové konferenci mafií, která kontroluje veškerou francouzskou politickou praxi, na ulici se popere se dvěma židovskými teenagery, na veřejnosti se objevuje ve společnosti Jean-Marie Le Pena, který se dokonce stane kmotrem jeho třetího dítěte, atd., atd. Všude, kam zavítá, to zkrátka smrdí průšvihem. Úřady se snaží zakazovat jeho představení. A jeho vztek samozřejmě roste. Pro své příznivce, kterých valem přibývá, vymýšlí i společné gesto – tzv. „quenelle“ (čti kenel). Tvrdí, že na protest proti všem institucím. Ale popravdě, vypadá to trochu jako obrácený nacistický pozdrav. Podle mého velšského učitele angličtiny s ním začínají sympatizovat i lidé za kanálem. A jestli je antisemita? Podle jeho vlastních slov nikoli: „Neříkám, že jím nikdy nebudu… nechávám si to jako otevřenou možnost. Ale teď právě nejsem.“
A to nejlepší nakonec. Celé jeho jméno zní Dieudonné M'bala M'bala. Matka je Francouzka, otec pochází z Kamerunu. Jestli jste ho ještě neviděli, vězte, že tatínka vzezřením opravdu nezapře. A teď, obohaceni touto informací škodolibě naservírovanou až na závěr, si zkuste těch pár odstavců výše přečíst ještě jednou.
Možná to pan Dieudonné myslí už od začátku jako legraci a celé je to ten nejdelší gag v historii. V tom případě si sice nejsem jistá, že se někdo bude chechtat, ale lekce… lekce to pro pár jedinců určitě bude.
Gabriela Bartošová
Jak se žije drobným živnostníkům
Každé ráno se budím okolo deváté. Poté, co si udělám anglickou snídani na vidličku, se rozvláčnými pohyby ve svém měkoučkém flanelovém župánku jen tak bezcílně poflakuju bytem.
Gabriela Bartošová
Jak jsem se ve 40 učila lyžovat
To vás takhle nazují do těch středověkých nástrojů útrpného práva, kterým se říká „lyžáky“, ale vy jim už po pár minutách neřeknete jinak než „španělské boty“ (případně sarkasticky „kozačky“).
Gabriela Bartošová
Jak jsem vyhrála 400 milionů
Stalo se. Jednou v neděli jsem vyhrála. Asi za to může ten nápis v koupelně na zrcadle. V záchvatu motivace a snahy o pozitivní myšlení jsem si tam starou rtěnkou napsala: „Věřím, že vyhraju 400.000.000 Kč.“
Gabriela Bartošová
Profilové fotky aneb znáte dobře svého avatara?
Každý (teda kromě těch, kteří mezi námi žijí v jiné než online realitě) máme svého avatara. Naši představu o sobě sama, takovou, kterou se prezentujeme na internetu. Prostě profilovou fotku.
Gabriela Bartošová
Šest přesvědčivých tipů do návodu pro idioty
Moc zapálená čtenářka nejsem, když teda nepočítám Vogue, ten čtu pravidelně. Naposledy jsem četla Padesát odstínů šedi, to se mi docela líbilo. To číslo v názvu je fajn, dává mi totiž pocit jistoty.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky
Seriál Jeho rozzářená tvář bývala za druhé světové války vystavena v každé třídě a kanadským žáčkům...
Bijec migrantů živoří. Salvini zamrzl v minulosti, spásu hledá v bájném mostu
Premium Někdejší hvězda italské krajní pravice Matteo Salvini politicky živoří. Jeho strana Liga před...
Strach z problémového nájmu? Majitelé bytů mají získat garanci za nájemníky
Premium Stát chce motivovat majitele nemovitostí k poskytování bydlení i rizikovým nájemcům. Pronajímatelé...
Dvacet let v Unii řečí čísel. Češi dominují v kaprech, letí také Erasmus
Dvě dekády po vstupu do Evropské unie je co se týče peněz Česko více než bilion korun v plusu. Z...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1508x