Záchranáři z Lidového domu

Pějte ódy, pějte slávu, do roka a do dne jsme zachráněni. Neskutečné mozkové trusty se již připravují v Lidovém domě na velkolepý vstup do výšin politického dění. A s nimi i prosperita a sociální jistoty.

Posuďte však sami. Sám nejvyšší náčelník kmene, Bohumil, zvaný též přízviskem nudný, se již neskutečně třese. Ano milí čtenáři, třese se touhou a víru, neoblomným pocitem zadostiučinění, že to konečně vyjde. Co je ovšem potřebné dodat je fakt, že se takto již přece po několikáté a stále ne a ne svůj kmen dotlačit až k vytouženému Totému blaženosti. Tolik toho pro tento úspěch udělal, tolika věcí se v životě zřekl. To vše jen proto, aby všem pomohl. A co na to jeho spolukmenovci. Vláďa zvaný Všeznalý, ten Vláďa, který rozumí vlastně všemu, rozumí tedy i prostředí, ve kterém žijem. Ten neoblomný Vláďa, který po několika neúspěších opět vstal a povstal. A s ním i otázky, kam se do Prčic bude ubírat naše životní prostředí? Že by směr Brusel, kde zapustil kořeny, či směr Rakousko, od jehož hranic pochází? Ale vždyť je to přece jedno, Vláďa rozumí přece všemu, tak se není čeho bát. Navíc, když mezi sebou mají takového génia, jakým je Luboš. Ano, luboš, zvaný též Všubybyl. Ta ladnost, když mluví současně o Eskymácích a problémech obyčejných lidí na předměstí Dháky a neskutečná jemnost v niancích vyjadřování a v logických propojeních, kdy dokáže i tomu nejzabedněnějšímu člověku vysvětlit, že za vše vlastně může trh, ale jistě se s tím musí něco dělat. Ano, Luboš je prostě třída. A co teprve Milan, Milan zvaný Jádro. Drtič všeho živého, přívrženec tvrdé ruky. Milan, který umí z krávy vytvořit jadernou elektrárnu. No, je to prostě klasa. A když už jsme u krav, nelze zapomenout na Zdeňka. Muže činu, ochránce trávy. Muže, který než by nechal sežrat tu nádhernou zelenou travičku těmi zpropadenými jalovicemi, raději je předal Milanovi. Ano, sežehl je na uhlí. Lidičky, jestli jste na tom jako já, tak se již nebojíte ničeho. Proti tomuto výkvětu civilizace jsou i mnozí superhrdinové krátcí. Už se to blíží, už je to skoro tady. Bude zase dobře, jídlo zlevní, peněz přibude, pracování ubude. Prostě rád a budoucnost. Není krásnější vize než ta, kterou nám naši Hrdinové z Lihové hlídky nabízejí. A jestliže nad jejími činy dřímá a drží ochranou ruku sám nejvyšší, Miloš, zvaný též Viroz-Velkohubý, už vážně není co řešit. Máme se opravdu na co těšit.

Více článků autora naleznete na odkazu zde.