Likvidace státu v podání české levice

Už jsem si tak nějak v poslední době zvykl, že překvapivá a ekonomiku popírající vyjádření z dílny naší levice jsou takřka na denním pořádku. Naprostá nesystémovost a nezodpovědnost v posledních učiněných krocích jsou však z mého hlediska spíše prakticky republiku destabilizující a držící se hesla „čím hůře, tím pro nás lépe“. 

Jak jinak se mám dívat na postoj „ekonomických expertů“ socialistů na budoucí důchody anebo zdravotnictví? Vím, že „všeargument levice“, a to že pravice vždy krade je do určité míry pravdivý. Je pravdivý asi v tom, že krademe všichni, a to bez ohledu na stranu politické příslušnosti. Jak ovšem chce levice řešit problematiku zdravotnictví a důchodů, to jsem se doposud nedozvěděl. Prozatím jsem pouze slyšel, že vše z dílny pravice bylo špatně. Pojďme si však shrnout základní čísla tak, aby matematický problém byl pochopitelný i pro „průměrného“ člověka. Na těchto číslech lze totiž vidět „jádro problému“ a nesmyslnost neřešení ČSSD a KSČM. Veškeré příjmy do státního rozpočtu činí ročně cca 1 bilión korun, to je 1000 miliard. Podívejme se na strukturu výdajů států. Za sociální výdaje stát vydá cca 0,5 bilionů, tedy asi polovinu všech výdajů. Když nepočítáme sociální dávky a politiku zaměstnanosti, činí důchody v tuto chvíli cca 400 mld. Kč. Co je ovšem horší, každým rokem tyto výdaje narůstají o desítky miliard. Daný problém je způsoben neustálým zkvalitňováním lékařské péče. Vždyť jen od roku 1989 se šance na dožití českých občanů zvýšila o cca 10 let a neustále narůstá. To vše ovšem za cenu převyšující 350 mld. Kč ročně. Ano, to je cena za dožití a současně neuralgický bod našeho státního rozpočtu. Když připočtete splátky dluhu (100 mld. Kč) a rozpočet ministerstva školství (140 mld.), veškeré výdaje převýšily příjmy státu. Ne, že by na těchto položkách stát nemohl šetřit, ale jedná se cca o desítky miliard, nikoliv o stovky. Školství jede nadoraz a jeho další omezení se projeví v příjmech v budoucnu. Šetřit na sociálních výdajích se nikomu nechce, kdo by taky prosadil snížení dávek ale především důchodů. Zdravotnictví sice generuje ztráty na veřejných zakázkách, ale když někdo navrhne ekonomicky fungující model postavený na tržním hospodářství, všichni okamžitě řvou a inklinují k volbě jiné politické garnitury. No a o splátkách dluhu se nemá smysl bavit, jejich pozastavení by byla cesta do pekel. A přesně touto cestou do pekel je ekonomický model levice, tedy neřešení očividného problému a ponechávání ho na další generace. Už Bezděkova komise politiky varovala, že neřešení povede do několika let k paradoxní situaci, kdy výdaje státu na důchodu převýší veškeré jeho příjmy. Jak z toho ven? Použít hlavu a problém řešit, a to jakkoliv anebo nechat to dospět do fáze krachu. Já raději volím špatnou variantu první, protože je ale milionkrát státotvornější než varianta druhá, tedy nulová. Nejhorší na tom je, že plody ovoce zasazeného současnou levicí sklidí ti, kteří jsou ochotni stav změnit, tedy mladá generace. Považuji za ubohé zneužít ke svým politickým cílům tu nejslabší skupinu obyvatel, tedy důchodce. Jedná se totiž o dominantní voličskou základnu levice, které se ovšem samotná reforma důchodů týkat nebude. Tak tedy kupředu levá, ke šťastnějším zítřkům. Anebo volit „levicový všelék“, tedy zvyšování daní, především bohatým. Argumentovat, že pravice zvyšuje daně je velmi lascivní a ubohý. To, co předvede levice je absolutní brzda ekonomiky. A opravdu neberu argumentaci směrem, že bohatí nám utíkají s penězi. Jedná se o střípky, které neřeší jádro problému. Náš stát musí ekonomicky fungovat i s bohatými, ale i bez nich, nikoliv na jejich úkor. Ekonomický model založený na dočasném vyždímání jedné skupiny obyvatel je velmi krátkozraký a nestabilní.

Další články autora naleznete na serveru o vzdělávání a trhu práce www.vzdelavacisluzby.cz