A po nás potopa

Finanční gramotnost patří mezi nejzákladnější vědomostní statky každého občana v současné době. Někdy ovšem pochybuji, že jí disponuje alespoň vzdělanější část obyvatelstva. V klasické výuce ve škole člověk, když někdo nějakou vědomostí nedisponuje, je oznámkován příslušným stupněm do žákovské knížky, posléze i na vysvědčení. Jedná se o proces spravedlivý a transparentní.

V národním měřítku ovšem daná stará pravda zdaleka neplatí. Pokud by se měla známkovat finanční gramotnost ČR, bez jakýchkoliv předsudků musí každý soudný nezávislý pozorovatel, disponující alespoň základy této gramotnosti, bez sáhodlouhého rozmýšlení známkovat za pět, a to i přesto, že součástí této republiky je velké množství nadstandardně finančně vzdělaných lidí. Neznámkuje se totiž jednotlivec, ale výsledný vektor směrování našeho státu. Tak, kde se vlastně stala chyba?

„Chyba“ je v samotné demokracii, ve které jsme se po roce 1989, připouštím, že mnozí nechtěně, ocitli. Nutností starat se o věci veřejné, nutností dbát na daný výsledný vektor tamtoho či onoho. Mnozí z nás (snad i převážná většina) si totiž pletou tuto demokracii, potažmo princip svobodných voleb, se slevovou akcí v hypermarketech. U některých se jedná o rezignaci nad věcmi veřejnými, u někoho o důležitou součást jeho života, kdy lze lehce a především bez námahy „nakoupit“.

A kde je poptávka, je samozřejmě i nabídka. Pan sexy mozek se jen třese, kdy zase někdo přijde s novou mezerou na „trhu“ a vloží mu brouka do hlavy, jak ještě přilákat další nespokojené, jak urvat dalších 100 hlasů ve svůj prospěch. Témata, kterým dokonce i „všeodborník“ a znalec povrchu Venuše Dr. Rath skutečně nemůže rozumět, ať už se jedná o pojmy jako státní maturita anebo Národní knihovna jsou opravdu jen další z pozlátek, kterými se prázdná politika ČSSD může obohatit. Je až neskutečné, jakými odborníky naše levice disponuje, neexistuje snad téma, u kterého by čestně přiznali, že je to věc veskrze odborná a hodná rozsáhlé diskuze. Státní maturitu nechceme proto, že jí nechtějí studenti (a těch je jen letos 100 000 s volebním hlasem). Tomu se říká skutečně politika odbornosti.

Každá mince má ovšem vždy dvě strany, to ať si i naši politici uvědomí. Nevolíme si je proto, aby nám rozdali vše, co chceme, tomu se říká populismus, někomu něco vzít a část někomu dát. Dostáváme se na úroveň pana Fica, který se přiznal, že jeden ze vzorů jeho politického činění byl Juraj Jánošík. Jak příznačné, když se jedná o blízkého přítele pana Paroubka. Ale i na Juraje došlo, ono krást nelze donekonečna, Boží mlýny samozřejmě melou. A to i v našem případě.

Nikdo nepolemizuje o tom, že naši důchodci, maminky s malými dětmi či nemocní si zaslouží pokud možno co nejlepší péči. Důležitá jsou ovšem ona slůvka „pokud možno“. Staré české přísloví říká: „Kde nic není, ani čert nebere!“ To jsou poslanci ČSSD opravdu horší než čerti? Asi ano, dokážou totiž nemožné, dokážou brát z ničeho. Alespoň to tak deklarují svým voličům. Platí ovšem i jiné české přísloví a řekl bych, že pro náš případ mnohem výstižnější: „Za chyby se platí!“ A my platit budeme, a to opravdu cenou, která je neadekvátní krátkodobému pomíjivému „štěstí“.

Pokud si někdo myslí, že Řecko je africká země a Maďarsko asijská, tedy pro nás příkladově bezpředmětná, ten se opravdu mýlí, a to nejen geograficky. Jednoho dne a nemusí být až tak vzdálený, všichni a to skutečně všichni za tuto svou finanční negramotnost zaplatíme, a to částkou mnohem vyšší než jakou jsme si půjčili. Dluhy se totiž skutečně platí. Jedno světýlko na konci tunelu ovšem vidím, i když na něj nejsem vůbec hrdý. Kloubí se v něm ovšem pravda obou zmiňovaných přísloví. Za tuto naši neznalost zaplatí nejvíce právě Ti, kteří jí dopustili, z valné části finančně nejslabší občané, kteří v myšlence krátkodobého zisku naprosto nemysleli na jakákoliv zadní vrátka. Až nám opravdu nikdo nepůjčí a pánové Paroubek s Filipem budou muset s pravdou na povrch, budou to právě tito nemajetní, kteří si nebudou moct dovolit placenou zdravotní péči, placení školného na vysokých školách, či budou muset žít z mizerného důchodu, který se bude tomuto současnému podobat asi jako Baba Jaga Claudii Schiffer.

Opět opakuji, nikdo nepochybuje o tom, že nejslabším je potřeba pomáhat, není ovšem pravdou, že v této republice je nadpoloviční většina lidí nejslabších. Tak totiž vypadá přerozdělování „dárečků“ z pera KSČSSD. Pomoc by měla být cílená a adresná.

Pokud někdo myslí jen na svůj vlastní profit, tedy rychle nabýt, musí ovšem počítat s tím, že stejně rychle může pozbýt. Myšlení typu „Po nás potopa“, natolik vlastní minulému režimu, může být potopou pro nás pro všechny. Pochopte už lidičky, že neexistuje „Wonderland“, jen ČR, že pečená kuřata vážně do úst nelítají a ten, kdo vám to slibuje, je buďto chronický lhář, samolibý ješita anebo, což je nejhorší varianta, věří tomu sám a to nám pak vážně „Pomáhej Bůh!“