Dnes odpoledne jsem jela domů místním autobusovým spojem. Řidič, který měl zrovna službu, si pouštěl české hity. Dosedla jsem a uslyšela známou píseň:"..pár přátel stačí mít, co uměj za to vzít...jen opři se a vstaň, a rvát se nepřestaň..." Ač někteří lidé považují tuto píseň za kýč, v danou chvíli jsem se hryzala do rtu, abych se nerozbrečela. Proč?
Jistě spousta z vás zažívá průběžně situace, kdy řešíte ze dne na den, co je třeba udělat, co je důležité, co méně apod. Maminky, které máte ať už jedno či více dětí, a nemáte "babičku na hlídání", jak se dříve říkávalo (v horším případě chybí i "byt na bydlení"..), určitě znáte ty chvíle, kdy dítě musí zůstat doma nemocné a vy zrovna potřebujete být v zaměstnání. Třeba právě probíhá uzávěrka, kolegyně má dovolenou apod. Tak touhle situací momentálně procházím již poněkolikáté.
Kromě hlídání naší dcerky řešíme opravu našeho jediného (.o)) auta, které jsme svěřili odborníkům poté, co jej mírně přibral řidič rakouvského autobusu. Stane se. Naštěstí (?) se nikomu nic nestalo.
První zázrak se stal v pondělí ráno, když mi kamarádka napsala, ať k ní malou klidně dám, že je jí jedno, jestli hlídá jedno, dvě nebo tři děti. A dnes, v úterý, mi ji opět hlídala. Bez toho, aniž by si nárokovala finanční odměnu. ... Díky Ti, Broni, nevím, zda budu schopná Ti někdy oplatit tuto nezištnou službu.
Druhý zázrak - v úterý ráno poté, co jsem dala auto do servisu, mě vyzvedla zase jiná kamarádka, aby mne zavezla do zaměstnání - nemám ráno vhodný spoj. Navíc se nabídla, že ve čtvrtek mi dítě pohlídá - že má čas. Podala pomocnou ruku navzdory skutečnosti, že sama již několik let bojuje s vážnou nemocí, přitom se stará o dvě děti a domácnost (no, a svého manžela také, že..). Díky i Tobě, Peťko, nechápu, jak dokážeš zvládat tolik věcí, ač se často cítíš totálně energeticky vycuclá, a ještě podržíš ve slabší chvilce i mne.
Během dne mi píše další kamarádka, že nám dcerku pohlídají ve středu a v pátek. Takže třetí zázrak. Díky i Tobě, Lenko, jseš pro mě povzbuzením.
A odpoledne, hádejte co - další zázrak, další kamarádka. Nabídla nám k zapůjčení její auto, dokud nám nevrátí to naše opravené, abych neměla problém s přemísťováním naší malé na hlídání, a dostat se do práce a zpět. Díky Ti, Kláro, ač to spousta lidí o Tobě ani netuší, těch pár skutečně blízkých moc dobře ví, jak velké srdce máš.
Tak, a v tomto rozpoložení jsem dosedla ve zmíněném autobuse na sedátko a uslyšela:"...pár přátel stačí mít, co uměj za to vzít...jen opři se a vstaň.." Díky, holky, že vás mám.
"Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej." Přísloví 3:5
