Přesně tak se jmenuje jedna z povídek Fredericka Forsytha. Měli jste chuť někdy nechat někoho beze stopy zmizet? Ano? Přesně o tom pojednává zmíněný příběh, jehož konec však vede k hlubšímu zamyšlení.
Stručně řečeno je to povídka o muži, který se zamiluje do již vdané ženy. Muž dospěje k závěru, že nejjednoduším způsobem, jak se zbavit manžela a navíc se vpasovat do role "utěšitele", je nechat muže zabít. Vcelku vynaloží hodně energie na sehnání nájemného vraha, kterému zadá jednoduchou objednávku: "Potřebuju někoho sejmout..a žádné stopy."
Zabiják dojede na místo určení a profesionálně odstřelí dotyčného manžela. Nicméně jej tam "nakonec přece jen někdo vyrušil...nějaká ženská."
"Nemějte strach, monsieur, nezůstaly tam žádné stopy. Odbouchl jsem ji taky."
A tak si říkám, jestli není fakt lepší nechat ve spoustě situacích "věcem volný průběh". Každý z nás čas od času tíhne k tomu nějak druhému uškodit, uspíšit chod událostí - samozřejmě k obrazu svému. Z vlastních zkušeností musím přiznat, že takové snahy mají za výsledek v drtivé většině jen další škodu. Prostě začarovaný kruh.
Výše popsaný příběh se mi propojil s biblickým příběhem krále Davida. David, coby úspěšný izraelský král, si vyšel na terásku královského paláce, mrkl ze střechy dolů a co nevidí - překrásnou ženskou, která se zrovna koupala. To ho nabudilo (a to i navzdory faktu, že měl doma již jiné překrásné ženy!). Dotyčná se jmenovala Batšeba a byla provdaná za Uriáše Chetejského. To však králi v nárazu prvotního pudového:"Já chci!", nevadilo, takže si pro ni nechal poslat, vyspal se s ní a počal dítě. No jo, a jak teď z takové šlamastiky, že.
A tak poslal Uriáše, manžela Batšeby, svého služebníka, do první bojové linie při obléhání Raby. Při útoku zemřelo několik izraelských mužů a jakoby "náhodou" byl mezi nimi zrovna dotyčný Uriáš. Tak, a bylo by to vyřízeno. Batšeba chvíli držela smutek a pak ji oficiálně David pojal za ženu. A "pohádky" by mělo být konec. Jenže...
Za Davidem přišel prorok Nátan, kterého vyslal Hospodin, a díky příběhu o chudém a bohatém muži (více ve 2.Samuelově 12, 1 - 4) mu ukázal, že spáchal zlo, které se samotnému Davidovi protiví. A mimo jiné mu Bůh oznámil, že za jeho znevažující čin zemře jeho novorozený syn. Tak se i posléze stalo.
A kdybychom sledovali další vývoj Davidovi rodiny, byli bychom překvapeni, jak se problémy ohledně sexuální rozežranosti stále kupí jeden na druhý. Ať už se jedná o sexuální poměr mezi sourozenci, následnou bratrovraždou, vojenskou vzpouru proti vlastnímu otci atd. (více 2.Samuelova 13. - 18.kapitola) A pak, že je Bible nudná, ha, ha! Se všechny "Růžovky", "Zázraky" a spol. můžou jít proti pár kapitolkám ze Starého zákona zahrabat..:o)
No nic. Prostě je zajímavé sledovat linii (ne)chtěného zla, kterak plodí jen další zlo. A to i tehdy, když si ho chceme "najmout" jen na určitou "práci". Otázka zní, jak z tohoto bludného kruhu ven?
"Dobro, které může člověk vykonat, je prý neomezené, pokud mu nezáleží na tom, kdo z toho bude mít prospěch." Robert Fulghum (www.citaty.net.cz)
