Kolik nám dokáže říci beze slov. Pamatuji si, jak mi má sestra Kateřina popisovala úsměv svého manžela, kterým se na nikoho jiného než na ni neusmívá. "Víš, Betty, já vím, že to není žádný velekrasavec, ale když se na mě dívá, tak používá úsměv, který nikomu jinému nevěnuje."
Když jsem chodila se svým prvním klukem, coby náctiletá, pamatuji si na oboustranné nesmělé, rozpačité úsměvy.
Když jsem měla svůj první "vážný" vztah, myslela jsem si, že úsměv mého drahého už nic nepřekoná.
Pak jsem potkala svého Muže, který pravděpodobně také není žádným představitelem mužů druhu a´la "playboy". Nicméně má pro mě něco, co není určeno jiným lidem - "svůj" úsměv (naštěstí:o).
Když měla naše dcera Tonička 3 měsíce, spávala v zavinovačce vedle mne na posteli, abych si ušetřila čas se vstáváním, přemísťováním apod. na noční kojení. Jednou ráno jsem se vzbudila, hlavu natočenou k malé Toňuli, a zjistila jsem, že mě asi již nějakou chvíli mlčky pozoruje. Když zjistila, že jsem otevřela oči, vykouzlila nezapomenutelný úsměv...(promiňte chlapi, ale myslím, že tento typ úsměvu dokáží plně pochopit asi "jen" maminky, možná to budou hormony). Úsměv, který nikdo nezachytil ani na foto přístroj, ani na kameru. Úsměv, který zůstal schovaný tam někde uvnitř mne samotné, coby novopečené maminky. Úsměv, který se mi bude vybavovat po celý zbytek mého života. Úsměv, který mi už NIKDY NIKDO nevezme.
S jednou z mých přítelkyň jsem se bavila o tom, jak asi působíme na své okolí. Byla jsem překvapená, když mi řekla, že během seznamování jsem na ni působila hodně "přísně". Tak hloubám nad tím, jestli to není třeba tím, že se častěji neusmívám. A navíc usmívat se "správně", protože některé typy úsměvů si můžou lidé z mého okolí špatně vyložit. Existuje přece taková spousta nacvičených úsměvů, co na mě cení zuby z plakátů, reklam, obalů, televize atd. denodenně. Kdo se má pak, zatrsakr, v těch úsměvech vyznat?
Vzhledem k tomu, že můj tatínek již nežije, ráda vzpomínám na chvíle, kdy se usmíval - během mého dětství, dospívání, dospělosti. Na příležitosti, při kterých dokázal vykouzlit ten svůj jedinečný, upřímný úsměv. Úsměv, kterým mi dával najevo, že mě na sto procent přijímá a miluje jako své jedinečné (i když ne jediné) dítě.
Kolik takových úsměvů zde zanechávám já?
"Oděv člověka, jeho úsměv a chůze ukáží, jaký je." Sírachovec 19:30
