..tak takhle vám v současné době odpoví šestiletý syn kamarádky na otázku: "Jak se máš, Kryštofe?" Většina lidí se začne odpovědi smát a poznamená něco o tom, že je nějak moc chytrý na svůj věk apod. Když jsem se více zamyslela nad smyslem "hlášky" Kryštofa, došla jsem k přesvědčení, že ten kluk vlastně vystihuje přesně stav naší společnosti.
Včera večer jsme si zašli s mým mužem a přáteli "dát jedno" do místní restaurace. Jak hovor plynul, došlo na téma kdo jaký film v poslední době viděl, nakolik jej zaujal a proč. Jedna z přítelkyň vzpomenula film Báthory (režie: p. Juraj Jakubisko), že jej konečně měla možnost zhlédnout, a že teda neví, co si má o šlechtičně Erzsébet nakonec myslet. Ostatní se připojili do diskuze, až z řeči nakonec vyplynulo, že celý film je pojat jakoby vzít příběh z jiného náhledu na věc - jakoby popřít to, že sama šlechtična prostě a jednoduše byla mnohonásobná vražedkyně, a postavit ji do světla "oběti veřejného mínění". Tzn. původní legendu obrátit vzhůru naruby a udělat z Erzsébet Báthoryové chudinku, kterou vlastně odsoudili za něco, za co ani sama nemohla. Původní celá podoba příběhu je najednou zrelativizovaná. Tímto nechci snižovat kvalitu počinu pana Jakubiska a dalších, kteří se na vzniku filmu podíleli. To vůbec ne. Spíše jsem si dovolila uvést jeden příklad z mnoha jiných možných, jak lze v podstatě snadno cokoliv zrelativizovat.
Uvědomuji si, že podoba našich současných politických představitelů je značně pošramoceného charakteru. Je velice jednoduché si na každého z nich přisadit. Jak může stát na výsluní člověk, který dělá "čest svému jménu a postavení" tím, že se rozvede se svojí manželkou proto, aby měl volný prostor pro svatbu se svojí milenkou? Nebo jak tam může být rádoby křesťan, který je zatažen do machinací s finančními podvody? Dá se pokračovat dlouho s výčtem dalších a dalších "prohřešků" našich "předáků". Na druhou stranu, když jsme u té relativity - nevypovídá to něco i o nás, kteří tak vidět nejsme? Bylo dříve vejce nebo slepice - jednání výše zmíněného charakteru je prvotní záležitostí nás "neviditelných" nebo těch "viditelných"? A nemusí se jednat pouze o představitele politického dění, můžeme si dosadit na jejich místa kohokoliv, od koho očekáme jakýsi "vzor jednání, chování" právě na základě jejich zviditelnění na veřejnosti. Pro někoho to může být veřejně uznávaný umělec, náboženský představitel, slavný sportovec, herec, spisovatel, doktor,...Je vůbec možné v naší současné době k někomu či něčemu vzhlížet?
Na webu ABZ slovníku cizích slov, je pojem relativní vysvětlen následovně: "hodnocený vzhledem k něčemu, poměrný, podmíněný, závislý". Takže vlastně všechno je tudíž na něčem závislé, něčím podmíněno...Nebo snad existuje nějaký pevný bod, který se vymyká "zákonitosti relativity", myšleno v souvislosti se společností a jejími proměnami? Ano, a samozřejmě se omlouvám těm, pro které mé otázky nejsou na dostatečně vysoké "akademické úrovni", a taktéž za češtinářské nedostatky, to víte, obyčejná ženská na rodičovské....o)
Těším se na vaše životní "pevné body".
