Ticho prý léčí, ale..

"Nejradši bych vzala brokovnici a rozcupovala mu ty repráky na cucky!", asi tak nějak okomentovala moje maminka chování jedhono z našich sousedů - chatařů.

Jedná se vlastně o "odvěký" rozpor mezi měšťáky a vesničany. Průměrný vesničan je zvyklý na jistý druh ticha, které jej celoročně na vsi obklopuje. Proto také rád na vsi žije. Do tohoto poklidu přijíždí opakovaně (zpravidla na víkend) člověk z města, který touží vypadnout z hluku, smradu, stresu města. Vesnický poklid trvá do chvíle, než měšťák vytáhne reprobedny a pořádně to všem v okolí osolí svými oblíbenými hity. A když nemá náladu na music, tož spustí sekačku na trávu ("aha, to bude anglický trávníček, tady to vybetonujeme..":o)), brusku či jiný nepostradatelný nástroj současného "pravého chataře". A tak pradadoxně, namísto aby se kochal svým vytouženým klidem a tichem, přináší se sebou pro místní rodáky něchtěný lomoz. Tím pádem se stává velkým "ACH JO.." nejen pro opravdové milovníky ticha z lidské říše, ale i z té zvířecí, kdo ví jestli ne i z té rostlinné.

Když pominu méně rozumově nadané jedince - chataře (někdy i běžné vesnické starousedlíky!), kteří zmíněné hluky vytváří svým sousedům skutečně naschvál, tak přemýšlím nad tím, co spousty lidí nutí k tomu, aby si stabilně vytvářeli prostředí plné sluchových podnětů. Možná je to strach z ticha. Když je ticho, více slyšíte vlastní myšlenky a to nemusí být pro spousty z nás zrovna příjemné. Možná slyšíme svědomí, které nás upozorňuje na naše bolístky, na něco, co je třeba dořešit, dodělat, a nám se nechce.

Nebo je to strach z toho, že bychom opravdu "vypnuli" a chvíli si jen tak lebedili, učili se poslouchat zpěv ptáků, šumění stromů, vodu, vnímat zvuky, které město lehce přebije svým tempem? Strach z "nicnedělání"?

Přemýšlím nad tím, že když má někdo potřebu poslouchat hudbu na "plný kule" i v přírodě, proč si jednoduše nedá "pecky" do uší? Nebo má potřebu každý víkend sekat trávu, co takhle vyzkoušet kosu namísto sekačky? Aha, to by Přemek Podlaha se svými sponzory asi neschválil - kosa stojí míň jak sekačky, traktůrky atd. Navíc je potřeba se u toho více hýbat. Ale tož, to by nám všem určitě jen prospělo, aspoň jednou týdně si zacvičit s kosou, hezky se u toho zadýchat, zpotit, pak si dát studenou sprchu, uvelebit se do křesílka a zavřít oči. Pak budeme vskutku rádi, že jsme se doslova složili do náruče "ticha".

"Ticho je vždycky součástí krásné hudby. Ticho je vždycky součástí krásného umění. Ticho je vždycky součástí krásného života." Robert Fulghum