"Tak ti naši sousedi, vypadá to, čoveče, že se asi rozvádí nebo co..." "Jak to?".."A tak občas je slyšet, jak na sebe řvou,..a on má prej ňákou milenku.." "Hmm,..ale vždyť ona je taková šikovná, usměvavá, hezká, mladá..to jich bude škoda...Co říkáš na tu sukni, co mám na sobě -- nevypadám v ní moc tlustě?"
Možná tak nějak může vypadat náš současný "rozhovor" o lidech, kteří zažívají bouři v manželském životě. Každý den jsme bombardovaní "důležitými" zprávami z okolí o tom kdo, kde, s kým se rozvádí, kdo, kde, s kým se pokolikáte žení/vdává. Z manželského života se stal "obchod" v pravém slova smyslu.Velkolepou svatbou počínaje ("Hele, a kolik ji stály ty šaty, nevíš?..a to měli hostinu JENOM tady v místním hostinci, jo?!!"), , drahou výbavičkou pro děti pokračuje, nemluvě o půjčkách na bydlení - "hnízdečka lásky", po "drahoušky" autíčka až po případně to nejdražší - rozvod konče. A pak zase nanovo.
Vypadá to, že naše hektická doba čím dál více zasahuje svým zrychleným tempem i do našich mezilidských vztahů - manželských hlavně, a vyžaduje po nás, abychom i tyto vztahy tak nějak urychlili. Je přece potřeba podávat nějaký výkon, standard, mít to a ono, zažít ten "nej sex", ..a hlavně se nenudit, být "happy a free".
Nejsem odborník na manželství, jsem vdaná teprve pár let, přesto musím konstatovat, že manželství je jeden z nejobtížnějších mezilidských vztahů. A je jedno, zda jste svým životním nasměrováním tzv. ateista či věřící. Konflikty vznikají ve všech vztazích, tak jak se, kruci, daří médiím, tisku apod., nám vtloukat opakovaně do hlavy, že "pak se vzali a žili šťastně až do konce..."?
Poslední dobou přemýšlím nad tím, jak je rodina - coby geniální zázemí lidstva - v ohrožení. Ale to vlastně není žádná novinka. Když si promítám v hlavě různé historické etapy, vždycky se našel někdo, kdo vymyslel "zlepšovák" - jak se má chovat správný muž v rodině, jak je potřeba přistupovat k ženám, jakou roli mají děti apod. Ano, sklouzla jsem od manželství k rodině. Není rodina jeho přirozeným vyústěním? (Asi bych se měla rovnou omluvit párům, které nemohou mít děti, omlouvám se, ale nemyslím to jako útok na vás, opravdu ne.)
V minulých érách bylo po většinu času nahlíženo na ženu jako na určitý druh zboží, vlastnictví, na "pouhou" loutku, které je třeba k plození potomků, na "satanovo dítko, které muže svádí ke hříchu" apod. V naší současné éře, kdy už má žena přece jen lepší postavení, jsme poskočili ve "vývoji společnosti" o veliký kus dopředu - přestáváme řešit roli muže a ženy v heterosexuálních vztazích, my rovnou chceme vyřešit, zda nebude lepší vychovávat děti v homosexuálním soužití, kde dle některých, dovolte mi citovat:"Vzniká méně konfliktů, než v heterosexuálních vztazích.." Nevím, osobní zkušenost v tomto směru nemám. Třeba se někdy v budoucnu rozvedu a pojmu za partnerku jednu ze svých přítelkyň (ale neříkejte jim to, ještě o tom neví..vlastně já taky ne..o)). Vzpomínám na své rodiče, kteří dnes už nežijí. Měli nás celkem tři "haranty", procházeli krizemi v soužití tak jako jiné páry, ačkoliv byli upřímně věřící, hádali se, a usmiřovali se. Nevím, jak to dítě umí vycítit, ale tak nějak jsem přes občasné konflitky věděla, že máme u nich pevné, láskyplné zázemí, a že tyto hádky prostě k životu patří. A zpětně jim musím poděkovat, protože předání této zkušenosti bylo jedním z nejdůležitějších vkladů pro můj další život.
Vlastně už od narození procházíme různými konflikty, a je důležité se k nim umět postavit a řešit je. To je pro mě celoživotní univerzita. Není jednoduché řešit konflikty ve vlastním manželství, myšleno konstruktivně. Současné rozpoložení naší společnosti celkově nahrává spíše tomu dát přednost "jednodušší cestě" a z daného problému tzv. vycouvat nebo přímo zdrhnout, dát ruce pryč a začít "nanovo". Samozřejmě, kdo chce rýpat, tak může okamžitě reagovat a vystartovat s upozorněním na páry, kde jeden druhého týrá apod. Doufám, že jste ve většině pochopili, že mám na mysli "průměrná" manželství.
Není jednoduché z každého "všedního" dne "průměrného" manželského soužití udělat "nevšední" - a nemusí to být nutně pugét růží či prožitek hyperorgastické noci. Třeba stačí jen uvařit jídlo trochu jinak, dát manželce jednu růži pro radost, nebo se zkusit jinak milovat - kdybyste pokaždé jedli úplně tu samou rajskou, tak by vás to taky moc dlouho "nebavilo", že jo..o))
Moc si cením práce pana doktora Miroslava Plzáka, který upozorňoval na fakt, že v našich manželstvích často zapomínáme na podstatnou část partnerského vztahu - kamarádství, přátelství (více Miroslav Plzák: Taktika a strategie v lásce, MOTTO, Praha 2011).
Možná se celá naše historie lidstva - v partnerských vztazích - točí stále kolem toho jediného, prapůvodního "..proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem." (Genesis 2,24) Manželství tedy nemá být o nadřazenosti jednoho nad druhým, ať už muže nad ženou či opačně - když je druhý mojí součástí, proč chci tedy ubližovat sám/sama sobě?
Manželství je vlastně jedna z mála památek na Ráj, z bliblického hlediska. Jak je možné, že si tuto památku tak často a rádi hnojíme?..byli jsme z Ráje vyhnaní, protože...
..stále toužíme, tak jako první lidé na Zemi, po něčem novém, nepoznaném, zakázaném. Ovšem ty následky..
