Hody? ... Na co?

Má smysl v současné době pořádat obecní Hody? Kvůli čemu nebo komu v současnosti hodujeme?

Nevím přesně, jak tomu bylo v minulosti, nejsem historik ani pamětník, ale matně si vybavuji, že hody byly součástí oslav pořádaných na počest řeckých bohů a bohyň, slunovratu apod. Zvyk se ujal i v rámci vytváření tradic uctívání svatých (jako je např. právě aktuální sv. Cyril a Metoděj). Nevím, zda si kdy Ježíš Kristus představoval, že by na jeho počest kdokoliv pořádal (ž)rauty, zabijačky, "ožíračky".. Nicméně na druhou stranu se rád zapojoval do veselí svých současníků, jak se můžeme dočíst např. z evangelia Janova 2.kapitoly (příběh o svatbě v Káni Galilejské). Také byl často vystaven urýpaným poznámkám, př.: "..milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků." (Matouš 11,19).

Vzhledem k tomu, že v naší vesnici máme menší kapli zasvěcenou právě sv. Cyrilovi a Metodějovi, tak nás čekají během následujícíh dnů obecní Hody. Tradice se začala zavádět znovu po oddělení naší vsi Chvalčova od města Bystřice pod Hostýnem (r.1990). Myslím si, že v počátečním nadšení nešlo lidem zase tolik o to, aby se "oslavovali" slovanští věrozvěstové, ale aby naše ves začala opět žít. Je to tak špatně? Myslím, že ne. Možná budu svým způsobem heretik, ale samotný Ježíš se přece účastnil "hodů" pořádaných "na počest" úplně obyčejných lidí, jako byli třeba právě svatebčané. Nešlo o Hody "ve jménu Boha, pro Boha". Jednalo se o veselí sdílené lidmi navzájem, o společnou radost z nově vznikajícího manželství, rodiny...pospolitosti.

Musím přiznat, že vzhledem k tomu, že se hlásím k protestantské větvi křesťanstva, tak mě tzv. sv. Cyril a Metoděj nechávají svým způsobem "chladnou" - co se týče vysluhování mše apod. O to více mě docela pobavil slovní obrat na plakátu Chvalčovských hodů 2010, kde je u mše svaté mimo jiné napsané: "Mše by měla být nejvýznamnější v celém hodovním programu. Očekáváme hojnou účast nejen věřících." Na jednu stranu úsměvné, na druhou stranu rozesmutňující. Ano, těšíme se na Hody, ale proč? Proto, abychom si šli "zapařit", "dali si do trumpety", totálně se ožrali? Nebo abychom si dali se sousedy tu pomyslnou štamprli se vzájemným přáním všeho dobrého, popřípadě na usmířenou, dokázali vyjádřit vděčnost Bohu za to, že se opět po roce můžeme sejít a užívat v míru a klidu hojnost jeho požehnání? Možná nám už připadá jako samozřejmost, že máme v naší zemi klid, že máme stále dostatek schopných a ochotných lidí, kteří se věnují organizování akcí jako jsou Hody, Velikonoční setkání, Slet čarodějnic, Vánoční besídky atd. Možná bereme jako samozřejmost to, že jsme zdraví, "mladí a krásní":o), a bohatí tak, že vlastně nikoho ani nepotřebujeme(?).

Možná každý z nás potřebuje stát se svým způsobem konvertitou, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsem tzv. věřící či ne. Dovolte mi napsat krátký úryvek z knihy pana Prof.PhDr.Tomáše Halíka,Th.D.: "Skutečná konverze tedy není zjištění, že existuje Bůh, nýbrž až existenciální realizace tohoto objevu tak, že ve svém životě slezu z jeho trůnu, na němž jsem dosud v naivní aroganci dřepěl." (Stromu zbývá naděje - Krize jako šance, Praha,2009)

A tak si říkám, že ať už jsem věřící jiného vyznání než katolického či úplný "bezvěrec", tak můžu k obecním Hodům přistupovat jako k příležitosti pozdravit sousedy, "splknout" si s nimi, poznat sousedy nové, dát si něco dobrého na mls - třeba i ty dvě decky červeného a radovat se ze života, když je k tomu příležitost. Vždyť i v knize Kazatel nacházíme:"...je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat.." (Kazatel, 3,4)