"Haleluja, haleluja!"

Kdo by si dokázal představit, že národ, který se považuje v současné době za "ateistický" si zamiluje píseň s textem o víře, naději, ...

Přesně se mi vybavuje okamžik, kdy jsem jela autem a poprvé uslyšela z radia píseň "Půlnoční", kterou zpívá pan Václav Neckář. Po dlouhé době jsem si radio zesílila a musím přiznat, že mi vhrkly slzy do očí dojetím. Hlavou mi probleskla myšlenka: "Konečně někdo produkuje něco jinýho než povrchní křápačky..tak to su zvědavá, jak se tenhle song ujme u našich lidí.."

Překvapivě se ujal dobře. Jak je to možné? Že by v českých duších přece jen dřímala touha po víře? Dokonce po víře v Boha? Možná to tak je. Možná má český člověk jen pochopitelný důvod odmítat představy o Bohu, které se svému okolí, my křesťané, snažíme po staletí vnutit jako jediné "správné". Přitom nikdo z nás, lidí, a myslím si, že bez rozdílu náboženství, si nemůže nárokovat prohlásit, že jeho přestavy o Bohu jsou ty "nej".

Možná i tzv. ateisté přivřeli oko nad jménem Ježíše Krista v textu písně, protože i oni vnímají, že naše společnost se nachází ve vypjaté situaci. Jsme pod tlakem, a tak hledáme pomocnou ruku, která by nás dokázala posunout od strachu před ... čím?  A kam vlastně chceme směřovat?

Na druhou stranu mě mírně zarazil text "Pánubohu do oken" Tomáše Klusa, kterému osobně fandím. Text samozřejmě od začátku útočí na morální úpadek politických představitelů a celkový "ne-fair play stav" ve společnosti, což běžnému uchu českého človíčka lahodí. Nicméně v refrénu se vždy opakují slova: "Za co, Pane Bože, za co trestáš tento prostý lid? ...Nechals nás napálit?..Chceš, abychom trpěli?" Bůh je tedy despota, kterému dělá dobře, když nechá lidi svobodně rozhodovat o tom, jak naloží se svým vzájemným soužitím. A když se lidská smečka řítí do pr...eh, "pryč", tak si mne spokojeně ruce a sarkasticky se pochechtává?

Osobně věřím v to, že jednou budeme všichni překvapeni tím, jaký "ten Bůh" skutečně je. Nicméně prozatím zůstává zodpovědnost za vedení vlastního života (a potažmo národa) na každém z nás, a už je "vedlejší", zda jsem ateista, křesťan, judaista,...

"Beránku náš, na nebesích, stůj při nás, až příjde tma..."

---- a i přes prázdný kostel bez kříže, bez vnějších ozdob a podobizen všech možných svatých, bez pozlátka, je slyšet..."Haleluja, haleluja!"