"Co mě čeká, a nemine?"

Taky vás zajímá vaše budoucnost? Vyhledáváte horoskopy na každý den, společnost věštkyň či kartkářek? Proč vlastně chceme znát svoji budoucnost?

Na jednu stranu máme rádi překvapení, na druhou stranu chceme mít "vše" pod kontrolou. Nebo vlastně jinak - my máme rádi PŘÍJEMNÁ překvapení, takže to NEPŘÍJEMNÉ bychom chtěli mít raději pod kontrolou. Možná proto, abychom nebyli příliš emocionálně "mimo", abychom se v určité situaci neztrapnili nebo dokázali okolí, že jsme "nad věcí". Nebo je to jinak?

Proč tedy i v naší "kultivované" společnosti stále přibývá množství lidí, kteří se uživí (a to velice dobře!) díky své "schopnosti" předvídat budoucnost (dotazování se duchů, čtení z křišťálové koule, výkladu karet, čísel atd.)? Skoro bych si myslela, že když už jsme dospěli tak daleko, že nepotřebujeme žádnou víru v nadpozemskou všemocnou bytost, v Boha, tím pádem nebudeme potřebovat ani služby výše zmíněných "médií".. Ale po shlédnutí programů nejen našich televizních stanic je vidno, že zájem o "okultní praktiky" naopak vzrůstá. Není to paradox postmoderního člověka?

Ale jo, přiznávám, že sama - ač křesťanka - občas mrknu na horoskop v nějakém tom plátku, pro srandu králíkům. Taky jsem si početla výklad základů numerologie. Ale nikdy jsem doposud (myslím, že NAŠTĚSTÍ!) neměla potřebu vyhledat v tomto směru "odbornou" pomoc. Proč?

Asi proto, že jsem přesvědčená o tom, že spousta "odborníků na budoucnost" jsou na prvním místě hlavně "dobří" psychologové. Umí manipulovat, podsouvat své předpoklady, smyšlenky, úsudky do "nevědomí" svých zákazníků. Navíc často říkají věci, které bych vám dokázala taky říct (např. "Jste člověk, který rád o věcech přemýšlí do hloubky..hledáte nějakou naději..V životě vás veliká láska teprve čeká.."apod.).

Taky proto, že nevím, čím by mi skutečně prospělo to, že budu svoji budoucnost znát - ovládnout ji stejně nemůžu, leda tak, že bych se pak nechala "unášet ve vleku událostí" a mohla jen konstatovat: "To je holt osud, s tím já nic nenadělám." Aspoň mám pak výmluvu, proč jsem to či ono neudělala.

No, a abych řekla pravdu, napadá mne spousta jiných, mne více obohacujících, aktivit, kterými svůj zkrácený volný čas můžu plnohodnotně naplnit. A často i bezplatně..o)

Možná spousta lidí vyhledává splečnost "odborníků na budoucnost" proto, že potřebují spíše duchovní pomoc či psychologickou. Jen se jim vyskytl v životě problém, se kterým si sami neví zcela rady. A namísto toho, aby se šli "ztrapňovat" k důvěryhodnému příteli, rodiči, psychologovi, duchovnímu...tak si prostě raději zaplatí za sezení třeba u kartářky.

Pro mne však zůstává stále směrodatné to, co čtu v Bibli (ta se naštěstí nemění dle toho, co nám předepisuje současná móda:o)). A na různých místech se Bible staví zcela odmítavě k různým formám předvídaní budoucnosti, zejména v případě dotazování se duchů zemřelých.

"Řeknou vám: Dotazujte se duchů zemřelých a jasnovidců, kteří sípají a mumlají...Což se lid nemá dotazovat svého boha? Na živé se má ptát mrtvých?" Izajáš 8:19

"..ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti.." Deuteronomium 18:11,12

Kdo má zájem, může vyhledat v Bibli spousty dalších textů upozorňujících na to, že předvídání budoucnosti není zcela O.K. (např. na serveru: www.biblenet.cz), a že v případě, že se s "médii" zapletete, můžete mít do dalších dnů postaráno i o "zábavu", o kterou jste vlastně ani nestáli. Třeba moje babička Cilka (ročník 1911), která už nežije, se ve 40.letech min.století zúčastňovala tehdy velice moderních (!) spiritistických sedánků. A i po svém následném obrácení a křtu měla po celý zbytek života "radost" z občasných nočních návštěv duchů ve své ložnici. Věřím tomu, že KDYBY důsledky věděla předem, tak by se na nějaké moderní závany vyvolávání duchů vyprdla, a raději by šla "vyvolávat duchy" s dědou pod peřinu.o))