Vánoce v Číně? Na datu nezáleží!

     Čínský nový rok před námi a já málem přešla Vánoce. Vánoční Šanghaj mám spojenou s jedinou vzpomínku laděnou do modré, fialové, stříbrné a zlaté. Snažila jsem se ji vytěsnit. Dnes se opět přihlásila. Cestou po šanghajské „Pařížské“ se ke mně podruhé během krátké doby skláněly fialové stromy. Tentokrát z nich visely obrovské růžové květy a signalizovaly, že nový rok (Spring Festival) je tu.

     Vánoce se v Číně oficiálně neslaví. 24. prosince je pracovní den jako každý jiný. Obchodníci na to mají trochu jiný názor a snaží se využít každé příležitosti, aby přiměli zákazníka k provětrání peněženky. Vánoční výzdoba možná reagovala na nějaký moderní trend, ale k dívání nebyla. Fialové kůly v metalickém provedení představovaly pravděpodobně listnaté stromy, fialové byly kmeny i „větve“. Nejvíc se stromy podobaly smuteční vrbě, „větve“ byly do oblouku ohnuté tyče. Na „větvích“ visely ohromné fialové a modré koule. Pod každým fialovým stromem stál na masivním zlatém podstavci stříbrný jelen v životní velikosti. Jeleni mnou trochu otřásli a vánoční náladu rozhodně nevyvolali. Rychle jsem utíkala do metra, abych už měla jeleny z očí.

     Spolu s naší novou sousedkou, která se s rodinou do Šanghaje přistěhovala z Francie, jsme prožily vánoční radost ve všední den s neurčitým datem.

     Beatrix moji nabídku na společně strávený den na téma kde nakoupit nejběžnější věci do domácnosti přijala s nadšením. Neměla žádné velké nároky ani představy, jen zmínila, že nemá co číst a potřebovala by otvírák na konzervy. Cíleně jsem chtěla udělat Beatrix radost. Vím, jak se člověk cítí po příjezdu na jiný kontinent, do cizí země, do cizího města, do domu, kde je holý nábytek nebo také vůbec nic, ani hrnek, ani lžíce. Leccos v domě nefunguje. Jazyková bariéra se pevně drží sta procent. Všechno kolem jen ve znacích. Pokud chce člověk něco konkrétního koupit a na balení není obrázek, neví, co kupuje. Krabička s čínským drakem může skrývat rýži, čaj, prášek na praní, cokoliv. Anglický popis na výrobku se často silně rozchází s realitou uvnitř, což tolik nevadí, na drtivé většině totiž žádný není.

     V den D k nám Beatrix přišla už o pět minut dřív. Tak moc se těšila. Její radost nezkalilo ani hodinové popojíždění v koloně. Nejdřív jsme dorazily do knihkupectví s cizojazyčnou literaturou. Je to skutečná oáza, v Šanghaji je jen pár míst, kde si člověk může koupit knihu v jiné řeči než v čínštině. Beatrix zářila, nadšeně pobíhala mezi dětským oddělením, anglickými a francouzskými knihami. Pak najednou zastavila a se širokým úsměvem mi řekla, že si připadá jako o Vánocích. Zbýval ještě otvírák na konzervy. Propátraly jsme dva velké obchody, v každém Beatrix našla něco praktického. Jen otvírák nebyl. Prodavači potvrdili, že není. Zastavily jsme se ještě v jedné oáze, na květinovém trhu. Záplava květin se skrývá ve dvou špinavých plechových halách, kde prodavači hází všechno (včetně hůlek a papírových misek od oběda) sobě i zákazníkům pod nohy. Kromě květin všeho druhu se tam prodávají akvarijní rybičky, želvy, kočky, hračky, domácí potřeby, sošky, nábytek, školní potřeby nebo galanterie. V jednom z posledních zapadlých obchůdku konečně Beatrix našla svůj otvírák na konzervy. Svírala ho v rukách jako dítě hračku, oči jí zářily radostí a nadšeně děkovala. Ona měla radost z otvíráku a já měla radost z její radosti.

     Možná je otvírák maličkost, ale odstěhovat se do tak vzdálené a tak odlišné země, naučí člověka radovat se z maličkostí. A když se podaří koupit dvě věci najednou, člověk se opravdu cítí jako o Vánocích. Sama jsem zažila podobný pocit, když se mi podařilo po několika týdnech koupit čočku nebo pšeničnou mouku. Zásobování zkrátka občas vypadne. Jediný jogurt, který se tu syn naučil jíst, jsem naposledy koupila v září. Od té doby jsem ho neviděla...

     Navíc mě hřeje jistota, že Beatrix časem také vezme někoho nově příchozího za ruku a provede ho městem, ukáže mu, kde je opravna bot, kde se dá koupit dětem kostým na školní divadelní představení. Přesně tak, jako před dvěma lety vzala jedna dobrá duše mě.

     V zemi, kde nemají Vánoce žádnou tradici, jsem si víc než kdy jindy uvědomila, že opravdu nejsou o výzdobě a pozlátku. A radost nezávisí na místě, datu nebo ceně, ale jen na člověku.